Navrhované modely vycházejí z celkem dobré nizozemské zkušenosti. Té se říká: minimální regulace. Respektuje poznatek, že se nikde na světě neosvědčil model, při kterém zákon zakazoval nejstarší řemeslo světa. Stát musel financovat speciální policejní aparát, tzv. mravnostní oddělení.

Tyto prostředky mu pak často chyběly na stíhání nebezpečnějších zločinů. Zmíněná úprava se také často stávala zdrojem šikany prostitutek. Případně cestou, jak vydírat zákazníky nebo i policisty.

Vždy se najdou ty, které uniknou zdanění

Navíc existují skupiny prostitutek, které budou vždycky unikat registraci, tedy i zdanění, případně potrestání. Jsou to většinou pracovnice různých masážních salónů, uzavřených lázeňských klubů a příslušnice prostituční elity. Ta pracuje ve vlastních bytech, nebo přichází na telefonickou objednávku.

Paradoxně sem patří i nejnižší sorta tohoto řemesla. Pouliční šlapky poskytující své erotické služby v přítmí průjezdů či v zákoutí dvorků mezi odpadky a popelnicemi. Specialisté na otázky prostituce nedávno udělali zajímavý průzkum.

Průměrná česká prostitutka podle něj pracuje pouze 2-4 dny v týdnu. Za den obvykle obslouží 3-5 klientů a maximálně však osm. Kolik jich zvládne celkem, to závisí na délce její praxe. Většinou je to několik stovek až tisíc. V průzkumu byl nejmenší počet 20 zákazníků za rok, nejvyšší pak 6000 za desetiletou kariéru.

Klienti vyžadují nejčastěji orální sex. Obvykle proto, že jejich legální partnerky tuto sexuální aktivitu odmítají. Vyhovuje to i prostitutkám. Jde o celkem rychlou záležitost, zejména při pouličním řemesle.

Prostitutky z masážních salónů a uzavřených klubů nebo ty, které pracují ve vlastních bytech, případně na telefonickou objednávku, budou vždy unikat registraci i zdanění.

Někteří lidé se domnívají, že příčinou prostitučního chování může být zvýšená sexuální potřeba. Ze 150 zkoumaných českých prostitutek neuvedla ani jediná, že by tuto činnost provozovala pro potěšení nebo proto, že ji baví. Všechny na ní zajímaly jenom peníze. Pokud předstírají erotické vzrušení, tak proto, aby potěšily své zákazníky. Na tom, jak jsou hodnověrné, totiž často závisí i výše jejich odměny.

Z výzkumu bylo navíc zjevné, že zavedení prostituce podle nizozemského vzoru, tedy její koncesování jako řádné živnosti, by zasáhlo jen menší část našich profesionálních sexuálních pracovnic.

To neznamená, že by takový státní dohled byl bezvýznamný. Prostitutka evidovaná daňovým úřadem a podléhající pravidelným medicínským kontrolám, jak to praktikují v Nizozemsku, je o něco bezpečnější než její ilegálně pracující kolegyně.

I když ani státem dozorovaný sex nemůžeme považovat za zcela spolehlivý, je však lepší a výhodnější. Také jeho daňový přínos nebývá zanedbatelný. Na zlepšení učitelských platů by to však asi nestačilo.