Samozřejmě jde o diplomacii. Někdy pravda dokáže i pořádně ranit. Jenže strach a obavy z odhalení případné lži činí dotyčného zranitelným.

Je to začarovaný kruh. Ale jak tvrdí odborníci, pokud jsou k sobě partneři od počátku upřímní, dokážou druhému říct, co se jim líbí, co nelíbí, jaký je jejich skutečný názor na danou problematiku, pak vztah staví na reálných základech a má tak mnohem lepší perspektivu než vztah, ve kterém jsou k sobě partneři od počátku neupřímní.

Jedinec by si měl tedy hned od počátku rozmyslet, zda lichotit druhému v okamžiku, kdy k tomu není důvod či souhlasit s něčím, co mu není dvakrát příjemné, apod.

Jakmile člověk jednou s něčím souhlasí, je to poté automaticky bráno tak, že s tím skutečně nemá problém, což se jednoduše nevyplácí. V budoucnu se tak i zprvu banální věc může neuvěřitelně vyhrotit. Proto by měl každý předtím, než učiní neupřímné rozhodnutí, pohlížet nejen na daný okamžik, ale i do budoucna.

Říci svůj skutečný názor od počátku je navíc mnohem jednodušší, než s upřímností začínat později. V takovém okamžiku je někdy lepší vyhledat pomoc odborníků. Tak, aby ten druhý nevnímal přiznání jako obrovskou křivdu.

V každém případě dlouhodobé potlačování svých skutečných pocitů může vést v budoucnu k psychickým problémům v podobě frustrace, vnitřní osamělosti či deprese. A je na každém, aby se rozhodl, zda bude ke svému protějšku po všech stránkách upřímný, anebo mnoho věcí tajit, zastírat a poté se kvůli tomu v budoucnu trápit.