Také symbol dámského přirození ve tvaru kosočtverce přežívá politické režimy. Zdomácněl snad ve všech zeměpisných šířkách a je alespoň jasný, na rozdíl od veskrze nesrozumitelných a nesmyslných klikyháků, které na stěny stříká většina sprejerů.

Grafické znaky a symboly nás provázejí na každém kroku. Jejich mezinárodní srozumitelnost je nespornou výhodou. To se netýká jen dopravních značek, kterým rozumíme i u protinožců, ale také mužských a ženských postaviček označujících záchody. Ani ty nás nenechají na pochybách, do kterých dveří máme zamířit, pokud ovšem máme jasno ve své sexuální orientaci.

Naopak symboly, které vycházejí z místního jazyka, mohou způsobit četná nedorozumění. Nedávno jsem třeba musel v Národním divadle v Praze zdvořile vyprovodit z pisoáru jednu zmatenou cizinku. Domnívala, že na dveřích napsané velké M znamená něco jako "madame" nebo "Mädchen", tedy dámy.

Díky tomu, že máme možnost cestovat, dnes více rozumíme spoustě cizokrajných slov, symbolů i gest, a to včetně těch, které jsou nejen silně erotické, ale také silně nezdvořilé. Mám na mysli například posměšné vztyčování jednoho nebo několika prstů. Tyto posunky se staly srozumitelnými a bohužel někdy i trestanými.

To dřív nebývalo. Například vztyčený prostředník bychom se spolužáky v obecné škole považovali pouze za jakousi nepovedenou výstrahu. Můj vnuk však už ví, že se jedná o potupné gesto, které se nedá vyjádřit slušnými slovy. A to už vůbec nehovořím o gestu, při kterém muž vztyčí ukazovák s malíčkem a pokrčí prostředník s prsteníkem. Označuje paroháče. U nás je ještě jakž takž únosné, ale v Itálii se za něj vraždí.

Různá nedorozumění se samozřejmě nemusejí týkat jen gest nezdvořilých nebo dvojsmyslných. Vzpomínám si, že v roce 1968 a 1969 se tehdejší "protisocialistické síly" zdravily dvěma vztyčenými prsty ve tvaru písmene V (victoria - vítězství). A jeden přičinlivý režimní redaktor si to vyložil tak, že už "za dvě minuty začne útok".

Kuriózním čtením by se asi stala příručka, která by se pokusila všechna tato gesta nebo symboly vysvětlit a přivést je tak na pravou míru. Možná bychom se v ní dočetli, že dámské přirození ve skutečnosti nevypadá jako kosočtverec, snad jenom zezadu a při hlubokém předklonu dámy. Na to lze samozřejmě namítnout, že ani lidské srdce ve skutečnosti nevypadá jako jeho grafický symbol. Ovšem i tento romantický symbol může evokovat něco nemravného, když ho otočíme vzhůru nohama. Spoustě lidí bude připomínat ženské pozadí.

Ještě štěstí, že se tolik diskutované neonové srdce, které viselo na Pražském hradě, neotočilo při nedávné demontáži právě do této polohy. Určitě by se našli lidé, kteří by uvažovali nad tím, jestli tím bývalý pan prezident nechtěl svým kritikům vzkázat, že si všichni můžou políbit.