Článek
Tento australský výzkum nikdo na světě bohužel nezopakoval. Vědci však přesvědčivě dokázali, že už 2–3 ejakulace týdně statisticky významně snižují výskyt rakoviny prostaty proti mužům, kteří ejakulují méně často než jednou týdně. Každodenní ejakulace už výskyt rakoviny podstatně neovlivňuje.
K prevenci rakoviny přitom nebyl nutný pohlavní styk. Stejný efekt měla totiž i masturbace.
Skutečnost, že onanii můžeme považovat za zdraví prospěšnou, dodnes vyvolává pobouření různých mravokárců. Na první pohled by se zdálo, jako by moderní doba už dávno odzvonila následníkům neblaze proslulého pátera Batisty, kterého občas vzpomíná ve svých prózách i Bohumil Hrabal. Není tomu tak úplně. Vzpomínám si třeba na brožuru sovětského sexuologa Kadastika. Ještě v roce 1975 tvrdil, že mladý muž se onanií připravuje o cenné bílkoviny, které pak chybí k výstavbě jeho mozku.
V roce 2003 vydalo nakladatelství Vyšehrad překlad publikace rakouského teologa Hanse Rottera Sexualita a křesťanská morálka. Pan profesor už sice v důsledku masturbace nehrozí úbytkem mozkové tkáně, ale vnitřní izolací a neuspokojivými partnerskými vztahy, morálním egocentrismem a zesílením pocitu vnitřní osamělosti.
Pánové Batista, Kadastik a Rotter měli u nás zdatného pokračovatele v osobě bývalého ministra školství Dobeše. Ve vypracovaném metodickém listu o sexuální výchově mu totiž vadily hlavně dvě věci: 1. tvrzení, že homosexualita není nemoc, 2. onanie není škodlivá.
Ještě v roce 1975 tvrdil sovětský sexuolog Kadastik, že mladý muž se onanií připravuje o cenné bílkoviny, které mu pak chybějí k výstavbě jeho mozku.
Důkazy zmíněného australského výzkumu se ocitají v protikladu těchto názorů. Pravidelný orgasmus s ejakulací bývá výhodný i k udržení dobré sexuální kondice. Dlouhodobá sexuální abstinence může totiž vést k některým problémům. Muži žijící delší dobu v dobrovolném nebo okolnostmi vynuceném celibátu si stěžují na následnou poruchu erekce.
Rozhodně tedy nepůsobí jako nadsázka prohlášení, že správná sexualita vyžaduje trénink. Samozřejmě se to týká obou pohlaví. Ženy sice rakovinou prostaty neonemocní, ale onanie u nich může hrát příznivou roli v rozvoji sexuálních funkcí. Vzpomínám si na působivou přednášku jihoamerické psycholožky na celosvětové gynekologické konferenci v Chile.
Tato temperamentní chilská dáma nás už před osmi lety přesvědčovala o tom, že většinu ženských sexuálních obtíží podmiňuje zanedbávání dotyků na pohlavních orgánech. Žena, která na sebe dokáže správně sáhnout, ať už prsty, nebo vibrátorem, má předpoklady k tomu, aby si vytvořila správné sexuální reakce, včetně orgasmu. Obě pohlaví se tak díky příznivým účinkům onanie dopracovala k dlouho očekávané a těžce vybojované rovnoprávnosti.
