Hmat má ve srovnání s ostatními smysly mnoho dalších zvláštností. Především je prvním smyslem, kterým člověk vnímá okolní svět. Začíná to už dávno před naším narozením: cítíme prostředí uvnitř mateřského těla. A pokračuje to bezprostředně po narození laskavými mateřskými dotyky. Pro kojence se stává celý povrch jeho těla orgánem smyslové rozkoše. Z těchto prožitků se vyvíjí jeho pozdější sexualita.

Biologové dokonce prokázali, že mláďata, která matka neolizuje, neočichává a nelaská, nikdy nedosáhnou sexuální zralosti. Nepociťují pak potřebu páření. Stejně tak i u dítěte, které v raném dětství nikdo moc neobjímá, nehladí a nelíbá, trpí většinou v pozdějším věku poruchami v navazování sexuálního partnerství. Všechny tyto dotykové jevy můžeme směle nazývat kožní erotikou.

Také masáže těla jsou jejím výrazným projevem. Takovou jemnou masáží začíná nejedna lidská sexuální aktivita. Dotyky kůže na kůži, šimrání pomocí vlasů a ochlupení, tělesné teplo a tvary těla, vlhkost sliznic, líbání, sání a olizování, to všechno je součást sexuálního dráždění.

Sekta lechtačů

Přednost dostává vzájemné hlazení erotogenních zón. Jde především o oblasti v bezprostředním okolí tělesných otvorů: genitálu, konečníku, úst, očí a dokonce i zevního zvukovodu. Kromě prsních bradavek jde o místa, kde je jedinec lechtivý. Oblíbenou milostnou předehrou je lechtání chodidel. Výjevy milenců, kteří si lechtají nohy, nacházíme už na řeckých antických vázách.

U ruského dvora měly dámy ze společnosti za úkol lechtat carevnu na nohou, aby ji pohlavně povzbudily. V carském Rusku existovala i sekta lechtačů. Často v ní lechtali muže a ženy tak, až dosáhli orgasmu. Intenzívní lechtání prý u nich občas vyvolalo také bezvědomí.

Ženská citlivost erotogenních zón bývá poněkud větší než citlivost mužská a současně je mnohem méně specifická. Některé ženy může přivést k orgasmu i hlazení neerotogenních zón. Muži preferují především dotyky genitální. To někdy vede k mylnému předsudku, že muž jiné erotogenní zóny nemá. Není to pravda.

Na počátku každé známosti se většina žen zdráhá hladit svého partnera. Od prvého polibku to často trvá až neúměrně dlouho, než ho začnou hladit stejně, jako když hladí dítě. Možná je to tím, že muži neustále rozšiřují mýtus o své tvrdosti.

Německý sexuolog Ernest Borneman nám jednou vyprávěl o zkušenosti jedné nedlouho provdané pacientky. Začala svého muže v noci hladit. Dotyčný se prý dojetím rozplakal jako dítě. Takže asi nebude tak velký rozdíl mezi mužskými a ženskými erotogenními zónami a stejně tak jejich citlivostí.