Jejich význam se mění v důsledku toho, jak k nám pronikají cizí kultury a jejich gesta. Skoro bych dal krk za to, že zvednutý prostředníček neznamenal ještě v dobách mého mládí vůbec nic. Dnes za něj můžeme v některých zemích dostat skoro doživotí. Když zvednete nahoru palec, znamená to naopak téměř vyznamenání. V e-mailové poště jsem měl nedávno sérii pohlednic. Německá kancléřka na nich spojuje palce a ukazováčky obou rukou. Prý tímto naznačeným kosočtvercem demonstruje, kam spěje její ekonomika a euro.

To, co se ženy pořádně dotkne, však nejsou tato gesta, ale arogance, která prý čiší ze záchodového prkénka, jež muž zapomněl dát po malé potřebě zpátky dolů. Moje feministické kamarádky mi vysvětlily, proč v tom cítí přezírání sebe sama. Tímto gestem muž údajně demonstruje svou nadvládu.

Zvednutým prkénkem jako by říkal: „Heč, mohu močit vestoje jako pán, zatímco ty musíš potupně usednout.“ Herec Bolek Polívka však upozorňuje, že čůrání vestoje není žádná výhoda. Když muž zamíří na záchod, musí se jasně rozhodnout, jestli jde na malou nebo na velkou. Žena se posadí a uvidí. To, že nepotřebuje dopředu nic řešit, je nepochybně výhodou par excellence.

Muži to mají na záchod dál než ženy, často velice výrazně. Alespoň v českých restauracích.

Pobavily mě také České dráhy. Chtějí zřídit mužské a ženské železniční vagóny. Ženy prý mají z mužské přítomnosti ve vlaku často strach. V separovaném kupé si budou připadat jistější a cestování se pro ně stane příjemnější. A to za stejné peníze. Chápu rozdělení vlaku na první a druhou třídu. Lidé si připlatí za pohodlí. Také kupé pro matky s dětmi mi připadne jako dobrý nápad. Nemusí se nikde tlačit ani stát a hlučící, neposedná drobotina neobtěžuje ostatní cestující.

Ale čistě ženské vagóny? To by dráhy měly zřídit spíš vagóny klidné. Bez mobilů a tranzistorů. U dospělých bych pak doporučoval rozdělení na mlčící a povídavé. Nedávno jsem napsal, že mezi ženami je více ukecaných tvorů. Schytal jsem to za mužský šovinismus. Jako kompenzaci teď ukázněně a poníženě sklápím záchodové prkénko. Nabízí se ale otázka, jestli k nám s ženskými oddíly ve vlaku nezačíná pronikat filozofie islámu? I když si u nás dámy nemusí zatím zakrývat při cestě vlakem obličej. Záchodová nerovnoprávnost mezi muži a ženami nedávno pohoršila jednoho mého přítele, vysokoškolského docenta. Zabýval se kuriózním problémem.

Zkoumal v českých pohostinstvích, jak daleko jsou mužské a ženské toalety od místa, kde sedí hosté. Mužský pisoár byl prý v 93 % případů o pěkných pár kroků vzdálenější než záchod ženský. Někdy to dokonce byly desítky metrů. V zahraničí jsou ty rozdíly o něco menší. Přítel to považuje za skandální.