Velkým problémem je i to, že děti vidí v důležitých nebo vyhraněných situacích jen ženské vzorce chování. Ty mužské obvykle chybí. To dětem může zkomplikovat nejen jejich budoucí reakce ve vypjatých situacích, ale i jejich vztahy.

Před rokem 1989 na tom přitom rozvedené matky nebyly nejhůř: 

  •  soudy rozhodovaly jednoznačně v jejich prospěch
  •  zůstaly jim obvykle děti i byt 
  •  do školek a dalších školských zařízení brali jejich děti přednostně
  •  nemoc dítěte a absenci matky zaměstnavatelé nijak neprožívali.

A tak bychom mohli pokračovat. To všechno je nenávratně pryč.

Dnes není pro rozvedenou ženu nebo pro svobodnou matku vůbec jednoduché udržet si práci. Ale ještě těžší je pro ně získat práci novou, když tu původní ztratí.

Já chci oba rodiče

Děti žen, jež se rozhodly pro rozvod, to mají složité hlavně proto, že kultivovaných rozvodů bývá mezi znepřátelenými rodiči poměrně málo. Stejně jako chování, které bere ohled na dítě. Mnohem častěji jsme svědky:

  • sporů o majetek
  • hledání viníků a vzájemného osočování 
  • citového vydírání a někdy i únosů.
  • omezování kontaktu s druhým rodičem.

To mívá na dítě a vzájemné vztahy mezi všemi členy rodiny velmi negativní dopady. Rozvod obvykle naruší i vztahy k prarodičům.

Mnoha lidem se to zdá běžné a tvrdí, že se s tím děti vyrovnají. Ale mají jinou možnost? Ptá se jich někdo, jestli souhlasí s tím, že budou mít jen jednoho z rodičů? A co asi může normální dítě odpovědět na otázky: Koho máš raději? Ke komu chceš jít? Samozřejmě, že chce mít oba rodiče.

Umění rozejít se s ohledem na dítě

Umění rozcházet se s ohledem na dítě, to je v dnešní době vzácnost. Ale nepochybně také známka rodičovské zralosti. Ovšem i s takovými rodiči se v poradenské praxi setkáváme.

Dál společně pečují o dítě a jeho školní přípravu. Když jeden z rozvedených rodičů onemocní, druhý ho zastoupí. Vzájemné vztahy jsou přátelské a kultivované. Styk s dětmi nikdo neurčuje a tedy ani neomezuje. Druhý rodič má dokonce klíče od bytu.

Dnes by to neudělaly

Situace, kdy žena zůstane sama, protože ovdověla, je patrně nejméně komplikovaná. Co se stalo, to se stalo, nikdo nic nezavinil. Odpadají mnohé spory a vztah k už nepřítomnému otci může matka před dětmi i trochu idealizovat. Také společenské postavení vdovy je úplně jiné. Příbuzní, ale i okolí, jí většinou ochotně pomáhají. Třecí plochy takřka nejsou.

Naopak situace rozvedených žen bývá natolik komplikovaná, že je dobře zvažovat, jestli byl rozvod opravdu nezbytně nutný. Mnohé z žen, které se rozhodly žít jako svobodné matky nebo se rozvedly, po letech přiznávají, že by s dnešními zkušenostmi tento krok velmi pečlivě zvažovaly. A v mnoha případech by ho dnes neudělaly.

Když musí samy řešit všechny situace, které přináší výchova dětí a život v rodině, je to pro ně mnohem náročnější. A není podstatné, jestli se tyto problematické situace týkají nemoci, školní docházky, dospívání, volby povolání, prvních vztahů nebo třeba pocitů zklamání, když dítě v něčem selže a matka neví, jak mu pomoct.