Snad za dalších deset let, ale zatím... Ačkoliv svatba na krku, první mimino na cestě, toť realita!

Milá Alžbětko, milý Adame (nehodící se po porodu škrtněte),

prostě milé dítě! Aniž by tě to jakkoliv vzrušovalo, jsem tvým otcem. Tedy budu. Ale věc je to jistá. Tím, kdo právě domasíroval ztuhlá záda tvé matky, se sebezapřením a zdárně předstíranou ochotou. Masáž je pohromou pro jeho ruce, pachtí se a lopotí, ale do maséra má daleko jako je z Prahy do Zimbabwe, ale vyhoví, to se musí, to se rozumí.

Stejně jak si otcovství představit neuměl, tak je teď pro něj přirozené. Tak! Proč ne, sakra. On = Já = Otec!

Chtěl jsem být řidičem TIR, jako všichni spolužáci na nižším stupni, chtěl jsem být astronomem, to už mnoho spolužáků na vyšším stupni nechtělo. Chtěl jsem být žurnalistou, což na elektrotechnické průmyslovce nechtěl vůbec nikdo. Taky jsem při přijímačkách na žurnalistiku dostal třicet bodů z tří set. Krásná slečna přede mnou třímala v ruce vysvědčení z gymplu, samé jedničky, místo narození Rio de Janeiro a plakala. Prý jen 240. Sebral jsem se a jel domů, hezký výlet do Prahy to byl!

Ale mnohé přednosti mám. Přeskočil jsem branku u nás na dvoře s kolmým rozběhem. 150cm! No dobrá, 120cm, ale níž nejdu. Byl jsem skokan. Umím vyrábět dopisní obálky. Mám dvě šablony a vyrábím je ze všeho, co přijde pod ruku. Z časopisů, barevných papírů, kartónových krabic. Jsem výrobce obálek. V době e-mailů velmi nepraktický um. Ale hodil se na zabalení svatebních oznámení.

Samo vidíš, dítě, cos všechno způsobilo, aniž bys to vědělo. Já starý kmet se budu ženit. S tím stářím to není až tak zlé, pravda, Ježíš byl o něco starší, když spočinul na kříži, prý, ale i tak. Ne že bychom se s maminkou neměli rádi a úředně se sobě zasvětili jen kvůli tvému brzkému příchodu na svět. Kdepak, vždyť spolu žijeme celé desetiletí, jinak si to ani představit nedovedu. Když teď ovšem přibudeš, chtěně, to se rozumí, bude lepší mít, jak se říká, papíry v cajku.

Prý jsme to neměli dělat, svobodná matka by měla větší přídavky. Co mi na tom záleží, peníze, pchá! A je to. Bude to.

Jestli mě nebudou v porodnici křísit, bude to můj triumf. Jestli chci přestřihnout pupeční šňůru, ptala se tvoje matinka! No, nejsem žádný poseroutka, ale nemusím mít úplně všechno, víš. Přenechám to odborníkům. Ale budu tam, s tím počítej.

Ten ufuněný pán, celý zpocený, zarudlý, vykulený víc než ty, ale přešťastný, nejspíše i dojatý, možná i plačící, sakra, to budu já, dej nějaké znamení, žes mě poznal, abych věděl, jak dobře se umím popsat.

Strom jsem nezasadil, dům nepostavil. Ale umím dobrý rajčatový salát. I bramborový. Říkají to všichni, na tom něco bude. A jsem užvaněný, což je někdy dobré, někdy méně. Ale s tím už nic nenaděláš. Co na tebe ale řekne náš pes a kočka, to je ve hvězdách, jsou to rozmazlení nevděčníci a když najednou bude vřískat v jejich teritoriu skřítek navíc, to bude rodeo. To se těš, soukromé safari v 2+1.

Také mám malinko křivý nos, to jak jsem praštil do sloupku dopravní značky Dej přednost v jízdě! Ohlédl jsem se za projíždějícím zběsilým motorkářem - jel tak rychle! Ale srostlo to. Největší kus práce ale odvádí tvá maminka, oddychuje na gauči za mnou a neví jak si lehnout, aby to bylo alespoň trochu pohodlné. Ty si uvnitř kopeš první ligu o 106 a my jsme celí rozněžnění. Podívejme se, ťu ťu ňu. Už abys bylo venku.

Těhotenství se stalo pro mou milou asi nejkrásnějším obdobím dosavadního dlení na kouli zvané Země, což o to, ale už jsi těžké a živé, ještě dostaneš dva měsíce a pak hurá na svět a ne že ne.

Abych nezapomněl - na manuální práci jsem úplně levý, takže v tom se mnou nepočítej, neumím ani přibít poličku natož opravit pračku, ale děda je na tom lépe, takže když přestojí těch asi 450 tisíc cigaret, co už vybafal i těch, co ještě přidá, snad ti vyrobí i eňo ňuňo přebalovací pult! Já osobně jsem chtěl investovat do digitálního foťáku, ale to bude naše tajemství, platí?!

Ještě něco - naproti v ulici je fajn hospoda, tak až trochu vyrosteš, zajdeme na otcovský pohovor. Pohovory. Však ještě uvidíš. Hlava tě bude třeštit. Ještě že to neslyší má drahá. Vypadá teď jak krásný medvídek (sněhulák, říká náš známý). Usmívá se a spí. Zatímco tu datluji, zaslouženě usnula. Dobře jí tak!