Inzeráty zkrášlujících prostředků byly předzvěstí dnešní záplavy kosmetických výrobků, prodlužování řas, zahušťování vlasů a metod formování těla. Naší pozornosti by neměla ujít věta, která je stará asi sto padesát let: „Jen bloud by si vzal za manželku ženu, pro kterou by musel vydělávat na chleba, aniž by ona přispěla.“

Uplynula dvě století a ženy dnes mají přístup prakticky ke všem zaměstnáním. Jedna oblast se však vymyká. Jen obtížně se daří dosáhnout rovnoprávnosti v oblasti politiky. V ní často vynikne nepříznivý vliv manželství a mateřství na ženskou kariéru.

Ať se nám to líbí nebo ne, sňatek a porod dítěte zpravidla vyžadují od ženy profesní oběť. Nic jí nepomůže dosažené vzdělání. Vdané ženy mají ze svých diplomů menší prospěch než ženy svobodné. Pohlavní nerovnoprávnost se vyskytuje i v tak rozvinuté demokracii, jakou jsou Spojené státy. I tam je pro ženy velice obtížné proniknout na vyšší příčky řídících funkcí, zejména pokud mají děti.

Rovnováha mezi rodinou a profesí

Devadesát procent řídících pracovníků v USA má děti. Ale pouze 35 % manažerek je matkami. Rodinné úkoly představují pro ženu nespornou nevýhodu. Týká se to i politických funkcí. Nedostatečné zastoupení žen v politice není způsobeno mužským nepřátelstvím nebo záměrně kladenými překážkami. S největší pravděpodobností pramení ze snahy žen hledat jakousi rovnováhu mezi rodinným a profesním životem.

Ve většině průmyslově vyspělých demokratických zemí se počet žen v zastupitelských sborech pohybuje hodně pod jednou třetinou. Nejvíce žen bylo v zákonodárných sborech těch zemí, kde vládnou nejliberálnějšími názory na postavení žen: v Dánsku 37 %, v Nizozemí 33 %, v Norsku 36 % a ve Švédsku 42 %. V Parlamentě České republiky se v obou komorách poměr mužů a žen dlouhodobě pohybuje přibližně v poměru 82 procent k 18 procentům.

Dlouholetým vžitým stereotypem byla neochota ženy uplatňovat moc. Některé biologické teorie to přičítaly zejména hormonálním vlivům. Zatímco mužský hormon testosteron často vede k agresivní soutěži o společenský status a dosažení nadvlády, žena věnuje svou iniciativu péči o druhé.

I ve volebních preferencích dávají ženy přednost sociální politice, vzdělání a zdravotní péči. Muži se více zabývají mocenskými tématy, jako je vojenský výcvik, právo a vyhlášky. Nepřekvapuje ani, že bývají ve svých politických názorech konzervativnější, ženy naopak liberálnější.

Občas slýcháme o tom, jak ženy dovedou vnášet do způsobu vládnutí nový, „ženský“ prvek. Tento názor není mylný. Mnohé případy ukazují, že skutečně dokážou vládnout jinak. Jejich styl vedení je více demokratický a tvárný. Často uplatňují argumenty sociální a citové. Muž tíhne spíše k autokratickému stylu a rozdávání úkolů.

Některé politické aktivity však vyžadují schopnost trpělivě vyjednávat, uzavírat dohody a uplatňovat mezilidské cítění. Není sporu o tom, že právě tohle je doména žen, které v tomto ohledu dokážou někdy i zdánlivě nemožné.