Nejde tedy jen o cílené nebo podvědomé přizpůsobování se partnerovi či manželovi, mnohdy nás hned na první pohled zaujme ten, kdo je nám fyzicky podobný a jehož tvář může v okolí vzbuzovat totožné pocity jako ta naše. Ať už se jedná o na první pohled vyzařující nerudnost či naopak společenskost.

Zvětšující se podobnost partnerů souvisí se společným sdílením života, veškerých nálad, radostí i starostí. Nejvýznamnější vliv na vzájemnou podobnost však má prožité štěstí. Profesor Robert Zajonc z University of Michigan studoval manželské archívy a porovnával 25 let staré fotky s těmi současnými. A byl velmi překvapen, když účastníci výzkumu byli schopni podle rozstříhaných fotografií k sobě jednotlivé životní partnery správně přiřadit. Podle něj se tedy potvrdila skutečnost, že čím déle pár žije ve spokojeném svazku, tím si jsou vzájemně partneři i víc podobní.

Napodobujeme výraz tváře

V čem tato podobnost konkrétně spočívá? Zajonc vysvětluje, že láska je vlastně přirozené napodobování. Společný život a prožité zkušenosti mají vliv na vzhled naší tváře. Vzhled obličeje tvoří naši osobnost, a tu si přetváříme přebíráním rysů chování našeho partnera. Může jít i o tempo řeči či držení těla, ale především se jedná o všemožné mimické výrazy. Je logické, že když se naše polovička často směje a takřka denně ji takto vidíme, tak nám prakticky nezbývá nic jiného, než se při smíchu tvářit stejně jako ona. Ani si to samozřejmě neuvědomujeme.

Vědci z University of Western Ontario dokonce zjistili, že partneři nezřídka vlastní podobnou genetickou výbavu. Pak lze s jistou nadsázkou povědět, že zamilovaný pár si nezačne být podobný během společně strávených let. Ti dva jsou totiž stejní již od začátku.