Úloha prarodičů se trochu mění s dobou. Kdysi bývalo běžné, že u nich vnoučata trávila část prázdnin a někdy dokonce celé jarní nebo letní prázdniny. Dnes je všechno trochu jinak. Babičky i dědové bývají podstatně mladší a většinou ještě zaměstnaní.

Jedno však zůstalo. Většina dětí se k nim těší. Nejspíš proto, že u nich nacházejí to, co je pro ně doma mnohem vzácnější - klid a pohoda.

Zdravá role prarodičů

  • prarodiče mají čas na starosti vnoučat, 
  • skoro do ničeho je nenutí a dokonce i na televizi je nechají koukat déle,
  • děti si k nim odcházejí odpočinout od rodičů a svých povinností,
  • děda s babičkou si jich často užívají víc než vlastních dětí,
  • prarodiče už vědí, co stojí za rozčilování a co ne.

Zbytečné hádky

Někteří otcové a matky to ale takhle nechápou. Naopak. Vyčítají dědečkovi a babičce, že děti rozmazlují a kazí. Někdy mezi nimi dokonce dojde ke konfliktu. Řada rodičů se pak návštěvy u prarodičů snaží omezit nebo dokonce zakázat.

To je samozřejmě škoda. Je třeba se s prarodiči dohodnout na minimálních pravidlech hry, která děti dodržovat musí.

Když ztratí kontakt s vnoučaty kvůli rozvodu rodičů, přijdou o spousty hezkých zážitků nejen děti, ale i děda s babičkou. Je to podobná situace, jako když matka brání po rozvodu dětem, aby se vídaly s vlastním otcem.

V nepřirozené roli matek

Advokátka si nedovedla představit, jak by zvládala péči o děti a domácnost bez pomoci své matky, která pro ně chodila do školy, vodila je do kroužků a dělala s nimi úkoly.

Ale také chodila s dědou na třídní schůzky a školní besídky, někdy vypravovala děti i na výlety nebo na tábory. Když měla vnoučata nějaký problém, obracela se daleko častěji na ni než na matku. Té to nebylo příjemné, ale co mohla dělat.

Střet generací

  • záludné je, když babička s dědou začnou nahrazovat rodiče, kteří tráví příliš mnoho času v práci,
  • některé matky si nedovedou představit chod domácnosti bez jejich pomoci,
  • často na prarodiče přenášejí své úkoly nebo povinnosti. Některé věci má ale dítě zažívat se svými rodiči,
  • jiný výchovný styl prarodičů přestává být příjemným oddechem nebo zpestřením, které je možné tolerovat,
  • prarodiče neúměrně začínají zasahovat do chodu rodiny,
  • stoupá riziko střetu různých generačních názorů.

Z potěšení a zábavy povinnost i dřina

Starší lidé mají nejen právo víc odpočívat, ale obvykle to i více potřebují. Proto by jejich pomoc měla zůstat skutečně jen pomocí. Přesněji řečeno: musí být pouhým doplňkem.

Stejně jako by chvíle s vnoučaty měly zůstat především potěšením a zábavou, kterou nebude narušovat přemíra povinností a starostí. Třeba s úkoly a s přípravou do školy. Toho si děda s babičkou užili jako rodiče s vlastními dětmi až dost.

Už k babičce nechci

Pokud mladá rodina začne na prarodiče přesouvat příliš povinností a přetěžovat je, hrozí, že návštěvy u babičky a dědečka přestanou mít pro děti tu kouzelnou, bezstarostnou atmosféru. Unavená babička totiž začne být úzkostná a nervózní. Když bude muset spěchat, aby všechno stihla, začne děti okřikovat a daleko víc nařizovat nebo i trestat.

Snadno se pak může stát, že předpubertální vnuk jednoho den prohlásí, že k babičce už nechce. A to jen proto, že rodiče neznali míru a zneužili samozřejmé ochoty svých rodičů pomoci.