Myslí si, že když se s ním budou učit a neustále ho kontrolovat, vyroste z něho člověk naprosto nesamostatný. Jiní se naopak při pohledu na pololetní vysvědčení rozhodli hned o volných dnech zasáhnout a "hrát si" na učitele. A slibují si, že budou v učitelování pokračovat o víkendech i o jarních a všech dalších prázdninách.

"To bych byl hodně zdrženlivý," konstatuje k takové aktivitě rodičů psycholog Václav Mertin, "protože si myslím, že prázdniny jsou od toho, aby byly prázdniny, a škola zase od toho, aby byla škola".

Špatné vysvědčení důvodem k zamyšlení

Jestliže bylo vysvědčení špatné, je to podle Václava Mertina důvod k zamyšlení, kde by mohla být příčina, nebo alespoň, co by mohlo dítěti pomoci. "Přitom je vhodné přemýšlet, jak mohou přispět rodiče a jak dítě," dodává. Rodičům například radí více se zajímat o to, co se dítě učí, co mu jde. Mohou mu pomáhat zvládnout látku, poskytnout strategii, jak to, co umí, ve škole prodat.

"Rozhodně nemá cenu na vysvědčení reagovat křikem, trestáním, zákazy, vyhrožováním, stejně už se tím nic nezmění. Nepokládám ani za vhodné říkat třeba: nechci vidět ani jednu trojku, protože dítě nemůže úplně ovlivnit, jakou známku mu učitel dá. Lepší je stanovit, že se bude pravidelně učit, nechá se přezkoušet, bude se méně dívat na televizi," upozorňuje. Zároveň však přiznává, že nejsložitější na tom je vytrvat, už za týden nebo za měsíc nerezignovat.

"A neměl bych přitom strach, že by si dítě zvyklo a potom celý dospělý život prožilo nesamostatně, když mu já budu pomáhat," rozptyluje psycholog obavy z toho, zda je vhodné se s dětmi vůbec učit.

Co dítě potřebuje

"Řekl bych, že pokud jsme v rodičovské roli, vůbec bych se nezabýval tím, jestli pomáhat nebo nepomáhat. Prostě pokud dítě pomoc potřebuje, je vidět, že ještě samo učení nezvládne, tak bych pomáhal, učil se s ním, zkoušel ho." Představy "už chodíš do školy, tak se o sebe musíš postarat", jsou podle Mertina zcela neodpovídající.

U starších školáků už by rodiče měli vědět, co jejich dítě potřebuje. "Pokud mají zkušenost, že zvládá třeba psaní úkolů a chce jen vyzkoušet ze slovíček, tak není potřeba vnucovat mu nějakou intenzívnější pomoc. Ale jestliže mají zkušenost, že pravidelně na něco zapomene, úkoly a učení honí na poslední chvíli a pak to dělá problémy jemu i celé rodině, tam by pomoc měla být výraznější a intenzívnější," doplňuje.

Rodiče prvňáčků zkušenost teprve získávají, ani dítě jí ještě mnoho nemá. "Podpora rodičů, i v té podobě, že s ním budou pracovat a pomohou mu, dohlédnou na něho, budou mu morální oporou, je myslím zcela nezbytná," dodává Mertin.