Ukládá se krasavicím na správných místech a dává vzniknout útvarům, které lidová hantýrka konce dvacátého století nazývala ótépéčka: OTP, ozdobné tukové polštáře. Sto let staré krasavice by se dnes líbily málokomu. Příliš se neliší od tři sta let starých portrétů slavného malíře Paula Rubense. Z hlediska dneška jsou tyto OTP přebujelé.

Móda by nám ráda diktovala vkus i dnes. V poštovní schránce jsem minulý týden objevil časopis s nejnovějším oblečením pro ženy a nad modelkami, které ho předváděly, jsem ustrnul. Očekával jsem sice zmenšení OTP, nepředpokládal jsem však jejich naprosté zmizení.

Marně jsem hledal poprsí a zatraceny byly i hýždě. Podkožního tuku zbyl sotva milimetr. Zkrátka ty dámy vypadaly podvyživeně.

Možná ze mne mluví staromilství. Mám už na to věk a zevnějškem bych pohoršil nejednoho člena módní policie. Vychrtlé modelky se ovšem nelíbí ani dnešním mladíkům. Jeden z nich mne poučil, že ty dívky slouží jen jako věšáky na šaty. Roli prý hraje i to, že mnoho módních návrhářů je homosexuálních. A pro módní svět, který se neustále žene za nějakou změnou, není proto zas takový problém zrušit ladné křivky ženského těla. Modelky pak začínají připomínat hubené chlapce.

Profesí spojených s módou je více

Modeling však není jedinou ženskou profesí spojenou s krásou a módou. Máme naštěstí i televizní hlasatelky, herečky a tiskové mluvčí. Jejich individuální tělesný vzhled hraje klíčovou roli na celém světě. Tady se 185 cm tělesné výšky a 45 kg váhy díky bohu dosud nevyžaduje. Naopak, diváci přiměřené OTP ocení. Může to však vést k diskriminaci žen, které mají talent pro tyto profese, ale příroda je neobdařila dostatečně ladnými tvary.

Americká psycholožka Rita Freedmanová udělala výzkum mezi televizními hlasateli a zjistila, že více než 40 let má 50 % mužů, ale jen 3 % žen. Padesátku přesáhlo 18 % mužů, z ženských hlasatelek se to podařilo jediné. Diváci u nás odpustí hlasatelkám s pěknými tělesnými vnadami i různé pitvoření a vady ve výslovnosti českého jazyka.

Na rozdíl od svých mužských kolegů totiž nejednou oplývají různými zlozvyky, třeba otevřenými žižkovskými vokály. Oznamují nám pak, že po někom „třikrát střelele až ho nakonec zastřelele.“ Nebo z lidovce udělají ledovce.

Proti filmovým a divadelním herečkám poskytují modelky především estetický obraz. Kromě chůze a pohybů se po nich nevyžaduje kompoziční práce. Popularitu těží hlavně ze svého vzhledu.

Samozřejmě, ideální se jeví, když je dobrá herečka i krásná. A zvládá také správnou češtinu, protože ji má v popisu práce. U hereček platí v daleko větší míře fakt, na který právem upozorňují někteří psychologové: společenské uznání bychom si neměli zasluhovat svým vzhledem nebo dojmem, který budíme, ale především tím, co vytváříme svou prací.