Někdo je přesvědčil, že například návrh jakési sexuální hry může přivodit mládeži morální zkázu. I když materiál nebyl pro děti, ale pro učitele. A možnost hrát hru uvedl zkušený pedagog v brožuře jen okrajově, jako příklad dobrovolné aktivity. Měla mládeži pomoci, aby se naučila správným postojům, jak určité věci odmítnout.

Poprask kolem nové knížky může být o to větší, že není stručným materiálem jako zmíněné vybrané kapitoly, ale dílem o 435 stranách. Na jeho vzniku se podílelo 25 odborníků. Jsem zvědav, zda bude Jana Bobošíková proti knize manifestovat, pan Bátora protestovat a ministr školství Dobeš intervenovat proti jejímu šíření.

Už názvy některé z 34 kapitol mohou odpůrce sexuální výchovy mírně zvednout ze židlí. Všeobecný souhlas bude jistě panovat s kapitolou Rodina jako základní sociální struktura ve společnosti. Napsala ji hlavní autorka díla, prof. PhDr. Lenka Šulová.

Autor kapitol Homosexualita a Transsexualita, prof. PhDr. Petr Weiss, se zcela jistě nedočká všeobecného přikyvování hlavou. Jasně totiž píše o sexuální orientaci i sexuální identifikaci jako o jevu vrozeném a neměnném.

Ještě více může provokovat kapitola psycholožky PhDr. Anny Sedláčkové: Lesbické rodiny a jejich specifické znaky. Vychází z autorčiny doktorské, tedy rigorózní práce, Výchova a vývoj dětí v lesbické rodině. Obhájila ji loni na Filozofické fakultě UK. Četba tohoto textu je víc než poučná.

Zejména v době vášnivých diskusí kolem nedávných homosexuálních radovánek Prague Pride. Získaly podporu primátora a vzbudily odpor prezidenta. Překvapivé prohlášení pražského arcibiskupa o tom, že i homosexuál může být dobrým katolíkem, doplňuje doktorka Sedláčková svým sdělením, že také lesbická žena může být dobrou matkou. A někdy dokonce lepší, než je matka heterosexuální.

Domácí oplodnění doporučováno už v 80. letech

Lesbické rodiny nemají děti pouze z předchozích heterosexuálních vztahů. V některých zemích jim zákony nabízejí cestu asistované reprodukce. V České republice je však určena pouze heterosexuálním párům.

Žena bez mužského partnera musí za oplodněním cestovat do zahraničí. Nebo se snaží standardní procedury obejít. To však bývá svízelné, ekonomicky nákladné a často i potupné.

Asistovanou reprodukci umožňují dnes lesbickým párům v šestnácti zemích světa. V Evropě – v Belgii, Bulharsku, Litvě, Nizozemsku, Španělsku a Velké Británii. Lze tedy vybírat. Podle mého názoru je nejvyšší čas, aby se také v ČR zákonodárci tímto problémem zabývali.

Pokud lesbická žena sežene vhodného dárce semene, může se oplodnit i sama. Takové domácí oplodnění jsme jim doporučovali ve specializované ambulanci v Ostravě už od roku 1982. Využívaly injekční stříkačku na jedno použití a picí stéblo z umělé hmoty. Pokud správně počítám, dosáhnou jejich děti už brzo třicítky.

Díky knize Výchova k sexuálně reprodukčnímu zdraví z nakladatelství Maxdorf budou možná některé lesbické ženy v této iniciativě pokračovat.