Vypráví se, že francouzský císař Napoleon napsal své manželce Josefíně z bitevního pole: "Prosím tě, nemyj se. Přijedu." Anglický král Jindřich III. si prý jednou otřel obličej košilí Marie von Cleve, která obsahovala její pot, a okamžitě se do ní zamiloval.

Vůně i zápachy nepochybně probouzely vzrušení a lásku také mezi prostými lidmi. Stručně shrnuto - čichali k sobě lidé na zámku, na statku i v chaloupce. A téměř s jistotou lze předpokládat, že pokud zapáchali šlechtici na zámku, museli poddaní v podzámčí zapáchat ještě víc.

Odérem proti incestu

Pach či vůně hrají skutečně důležitou úlohu při výběru partnera. Individuální tělesný pach je pod genetickou kontrolou. Ovlivňují ho geny označované MHC.

Švýcarští výzkumníci před několika lety zjistili, že nám nejvíce atraktivní připadají jedinci, kteří jsou vybaveni co nejvíce odlišnou strukturou tohoto genu. Jinými slovy řečeno - čím více vylučují naši příbuznost, tím přitažlivěji nám voní. Možná že to je jedno z moudrých opatření přírody, jak omezit příbuzenské svazky.

Pachy podle barvy ženských vlasů

Vůněmi a pachy není ovlivněné jen samotné seznamování, ale také vlastní sexuální život. Specifická vůně ženského těla hraje v sexualitě větší roli, než se domníváme. I různé ženy se liší intenzitou tělesného pachu.

Existuje určitá závislost na barvě vlasů. Blondýnky se většinou vyznačují jemnou pletí a jejich tělesný pach vykazuje jemné nuance. Působí více eroticky na tmavovlasé muže než na pány s blonďatými vlasy. Brunetky mají silnější tělesnou vůni.

A vůbec nejsilnější tělesný pach vydávají ženy zrzavé. Je tak intenzivní, že u některých mužů způsobuje sám o sobě silné sexuální vzrušení.

Tímto poznatkem si dnes vysvětlujeme fakt, že si staré Římanky, a později i dámy v renesanci, nechávaly barvit vlasy do zrzava. Nebo to, proč renesanční malíři, jako byl třeba slavný Tizian, si tak oblíbili zrzavé modelky. Malovali je v těch nejodvážnějších situacích. Ostatně tato móda přetrvává dodnes.

Fetišismus může skončit u soudu

V sexuálním životě člověka hraje důležitou úlohu zejména pach genitálií. Skládá se z více chemických komponent. U některých lidí je velmi pronikavý. U fetišistů, kteří shromažďují spodní prádlo, zejména kalhotky, košilky nebo kombiné, hraje bezpochyby mimořádnou roli. K ukořistěným částem ženského oděvu čichají a pod vlivem tohoto čichového vjemu dosahují orgasmu.

Někdy má čichový fetišismus i soudní dohru. V Izraeli byl předloni zatčen fetišista, který čichal k botám a punčochám svých kolegyň. Aniž to tušily, pořizoval si otisky klíčů od jejich bytů, tajně je navštěvoval a kradl tam své oblíbené trofeje. Policisté u něj při domovní prohlídce našli kromě punčoch a ženského spodního prádla také 205 párů ženských bot. Své čichací zážitky si dotyčný podivín vyměňoval prostřednictvím internetu s kolegy, tedy se stejně postiženými jedinci. A nejen to. Nabízel k výměně řadu věcí, jejichž čichání se už nabažil. Včetně bot.

Ženy jsou prý k různým pachům citlivější. Muži si je zase déle pamatují. Důvodem je zvláštní čichová paměť. Vytváří to u nich také podmíněný reflex. Pokud si určitý čichový podnět spojí s nějakým kladným sexuálním zážitkem, dokáže u nich podobný pach vyvolat silné sexuální vzrušení i v budoucnu.