Možná je na čase postoj ke stárnutí poněkud změnit. Existují zásady, kterými by se člověk s přibývajícím věkem měl řídit. Jsou rozhodně spolehlivější než hledání nějakých zaručených prostředků.

Nejdůležitější je přirozenost

To znamená chovat se tak, jak se cítím, nedělat ze sebe diblíka ani předčasně unaveného starce. To by se mělo projevit i na našem zevnějšku. Například ženám ve věku kolem šedesátky už nesluší příliš nápadná barva vlasů¨nebo příliš výrazný make-up.

Muži s tenoučkým culíčkem či přehazovačkou jsou ostatním spíše k smíchu, rozpaky vyvolávají také náušnice a tetování. Péče o vzhled se musí promítnout v jiných věcech, než jsou barvičky a nápadné ozdoby.

Moudré je zakrýt ochablou kůži a svaly kvalitním a dobře střiženým oděvem, odstranit nežádoucí chloupky, mít vždy upravený účes a používat dobrou kosmetiku. Na důležitosti stále více a více nabývá důsledná osobní hygiena, do které patří i pravidelný pohyb.

Nenaříkat a nestýskat si

Záliba v podrobném rozebírání neduhů, pláč nad nedostatečnou penzí nebo věčné zdůrazňování, že to či ono bylo za našeho mládí lepší, vyvolává v mladších buď odpor, nebo shovívaný postoj. Nic z toho není dobré. I když na určitou shovívavost je třeba si zvyknout a nebrat ji pouze jako útok na vlastní osobu. Někdy může být docela příjemná a prospěšná. 

Určitá míra sobectví

Špatně si počínají lidé, kteří první a poslední myšlenku i korunu věnují svým dětem a jejich rodinám a zapomínají na sebe. Vzniká tak jedna z těžkých a hodně bolavých závislostí. Je třeba dokázat alespoň občas říci "ne" a věnovat se víc sám sobě. 

Důležité je také být dobrý společník a naučit se předávat zkušenosti. Není to jednoduché, nemáme-li mladší generaci odradit. Takřka všechny děti také prahnou po vyprávění rodinných historek. Pokud se nám to podaří, což by s trochou dobré vůle neměl být problém, je úspěšný kontakt s naším okolím zaručen.