Tyto rozdíly jsou dané odolností nervového systému dětí. Mnozí rodiče přesto nutí děti, aby byly nebojácné, a to i za pomoci nejrůznějších hrozeb. Dosáhnou obvykle jen toho, že se dítě ještě více bojí. Má také větší sklon k tomu, aby selhalo nebo se za svou odlišnost stydělo. Zvlášť když mu rodiče neustále dávají za vzor nebojácné vrstevníky nebo ho dokonce před nimi zesměšňují.

Má smysl ho podpořit, ne předělávat

Rodiče mohou svým potomkům pomoci především tím, že se ho nebudou snažit rázně a radikálně předělávat. Děti, stejně jako dospělí, jsou různé a mají svá silná i slabá místa. Některé se prostě víc bojí. Je dobré vědět, že úzkost malého dítěte bude s věkem docela samozřejmě ustupovat. A nejvíc mu v těch několika letech velké nejistoty pomůže, když mu jsou rodiče oporou.

Nebudou ho shazovat, vyhrožovat mu nebo ho zesměšňovat. Naopak, ukážou mu příklady lidí, kteří měli jako děti podobné obtíže a později dosáhli úspěchů. Nebo se dobře uplatnili. Dokážou mu, že i přes své potíže může být už teď ve spoustě věcí úspěšné. A že své obavy bude postupem doby přirozeně překonávat.

Z bázlivé dívky manažerkou

Vzpomínám si na dívku, která po celou dobu, kdy chodila do mateřské školy, nepromluvila na učitelku jediné slovo. Takový pociťovala ostych před svým okolím a tak velkou autoritu v učitelce viděla. Dnes je absolventkou prestižní vysoké školy a zastává vysoký manažerský post ve velké firmě.

Rodiče ji trénovali pozvolna. Protože se bála také třeba tmy, neposílali ji do sklepa samotnou. Šli s ní a drželi ji při tom za ruku. Chovali se naprosto klidně, aby pomalu zjišťovala, že na cestě do sklepa nic tak hrozného není. Později šla posledních pár kroků sama. Rodiče ji nezapomínali ujišťovat, že jsou stále s ní. Vždy, když viděli, jak usilovně zápasí se svými pocity, ji nezapomněli vzít za ruku nebo ji objali kolem ramen, pohladili ji, prostě si uvědomovali, jak uklidňující může být pro dítě tělesný kontakt s rodičem. Jejich chápavý, laskavý a trpělivý přístup začal časem nést své ovoce. Dívka přestala mít nezvladatelný strach ze tmy a do sklepa zkusila chodit sama.

Ale nejen to. Přestala se bát většiny učitelů a postupně zjišťovala, že debaty s dospělými i s vrstevníky zvládá docela obratně. Postupně se zbavila obav i ostychu. Díky pochopení rodičů z nich vyrostla jak z dětského oblečení.

Chválap pomáhá

Osmiletý Ondra se bál usínat sám v pokoji. Tma v něm vyvolávala dramatické, často strašidelné představy. Psycholog poradil rodičům, aby mu nechali rozsvícenou lampičku. Pokud bude chtít, ať u něj chvíli sedí, leží nebo ho drží za ruku. Když za nimi občas přijde v noci do postele, není to nic nenormálního. Hledá u nich potřebné bezpečí a je nesmyslné mu ho odepírat. Jejich obavy, že by si na to mohl zvyknout a chtít to po nich celý život, jsou zbytečné. Naopak.

Brzy přijde doba, kdy se jim po těchto chvílích bude možná stýskat. Několikrát jim zdůraznil, že by ho měli i za sebemenší náznak statečnosti chválit. Jeho život je díky potížím, s kterými se musí vyrovnávat, obtížnější než život většiny jeho vrstevníků. I když to dospělým nemusí tak připadat.

Nesnáze člověka posilují

Psychologové často poukazují na jednu zajímavou věc. Minusy přinášejí i plusy. Většina dětí, které se vyvíjejí složitěji, mívá později dobrou schopnost vcítit se do druhých lidí, tedy schopnost empatie. Takoví lidé lépe rozumějí trápení druhých. A později i svých dětí.

Schopnost empatie nám může pomoci, abychom lépe vyřešili řadu složitých situací v životě. Ale je užitečná i pro spoustu nejrůznějších profesí: v obchodě, v diplomacii, v médiích, ve zdravotnictví nebo ve školách. Velice důležitá je také pro spokojený život v manželství a pro lepší zvládnutí role rodiče.