"Lékaři neriskují zaplavení stížnostmi pacientů, pokud je vyslechnou," tvrdí Wolf Langewitz z univerzity v Basileji. "I v přeplněné ordinaci, přestože je lékař tlačen časovými i finančními limity, by si měl udělat čas naslouchat pacientům pouhé dvě minuty."

Dřívější studie ze Spojených států navrhovaly, aby doktoři pacientovo líčení přerušili a začali klást řízené otázky už zhruba po 22 vteřinách. To také odpovídalo přesvědčení lékařů, že je časově náročné nechat pacienta mluvit příliš dlouho bez přerušení.

Švýcarská studie ověřovala tento názor u335 pacientů basilejské polikliniky, kteří mohli spontánně mluvit o svých problémech. Lékaři měřili délku jejich projevu skrytými stopkami a ptali se nebo komentovali situaci teprve tehdy, když pacient řekl: "Co si o tom myslíte, pane doktore?"

Délka monologu pacienta byla průměrně 92 sekund a dosáhla méně než dvě minuty u 78 % pacientů. Pohlaví a společenské postavení délku sdělení nijak neovlivnily. Pouze sedm pacientů (2 %) mluvilo déle než pět minut, protože ale lékaři v těchto případech věřili, že jim pacienti sdělují důležité informace, neměli potřebu je přerušovat.