Vzpomněl jsem si na něj při pokračující debatě o petici, ve které malá a iniciativní skupina rodičů, převážně věřících, sice nesahala po střelné zbrani, ale byla neméně pohoršena slovy: sexuální výchova.

Nepochopila je stejně, jako Goebbels nechápal slovo kultura. Zkusím vysvětlit proč.

V průběhu let 2009 a 2010 se opakovaně scházelo devatenáct odborníků z devíti západoevropských zemí. Ve spolupráci s evropskou kanceláří Světové zdravotnické organizace vypracovali šedesátistránkové Standardy sexuální výchovy pro Evropu.

Snažili se brát na vědomí prudký rozvoj nových informačních médií, zejména internetu a mobilních telefonních technologií. Ale také nebezpečí šíření infekce HIV/AIDS a nárůst případů sexuálního zneužívání dětí i mládeže. Zároveň si uvědomovali, jak se změnily postoje mladých lidí k sexualitě i jejich sexuální chování.

Sexuální revoluce v 70. letech nebyla

O sexuální revoluci 70. let jsme četli hodně. Ve skutečnosti se o žádnou revoluci nejednalo. Došlo jen k větší informační otevřenosti. Rozvoj antikoncepce pak umožnil oddělit sexualitu od rozmnožování a podpořil ženskou emancipaci. Díky tomu vznikla nová vývojová fáze mezi dětstvím a dospělostí. Období dospívání se proti minulým letům prodloužilo a stalo se z něj očekávací období (waiting period). Mládež dnes zahajuje sexuální život průměrně ve věku 16-18 let.

Než uzavřou manželství nebo trvalý svazek, mají v pětadvaceti zkušenost s několika sexuálními partnery. První dítě přivedou na svět většinou v 28-30 letech. Očekávací období se vyznačuje rostoucí nezávislostí na rodičích. Ale také trénováním partnerských vztahů a dlouhodobých sexuálních kontaktů.

To, že dnes mladí lidé zakládají rodinu později, způsobila hlavně delší doba přípravy na zaměstnání a třeba také lepší možnost cestovat. Zatímco maminka odjela v mládí s velkou slávou na dovolenou do Bulharska, dceruška si zajede do Londýna dělat au-pair, naučí se anglicky a pak si k tomu ještě přidá výlet do Ameriky. První dítě pak logicky přivede na svět o čtyři roky později než její matka.

Přesvědčovat ji, že jedinou přijatelnou antikoncepcí je sexuální abstinence nebo velmi nespolehlivý výpočet neplodných dní, tedy měření teploty v pochvě a sledování kvality poševního hlenu, mi připadá hloupé. A hlavně nebezpečné. V očekávacím období jí nehrozí jen nechtěné těhotenství, ale také sexuálně přenosné infekce. Navíc současná sexualizace médií a reklamy vede mládež často k tomu, že sexualitu vnímá problematicky. Vyvolává to pak potřebu uvést tato témata na pravou míru.

Výše uvedených devatenáct moudrých se zamyslelo, co by v dané situaci bylo nejrozumnější. Nabídlo recept v podobě sexuální výchovy. Podle nich by neměla jen pasivně informovat. Měla by u mládeže vytvářet potřebné postoje a dovednosti. To ve vzrušené debatě kolem sexuální výchovy, jako údajné výuky souložení, úplně zaniklo. Položme si otázku, komu slouží ty záměrně vyvolané emoce a odvedení debaty od podstaty problému. Určitě ne mladým lidem.