Osmapadesátiletý Robert jede na akci, kam se smí jen sólo nebo s přáteli, poprvé. „Beru si s sebou pro jistotu kolo, kdyby mi program nevyhovoval a chtěl jsem být raději sám.“ Prý ani nikoho nehledá, jen mu na Velikonoce nevyšla společná dovolená s kamarády.

Cesta na Moravu ubíhá a mě rychle přecházejí počáteční obavy. Vypadá to slibně. Během tříhodinové jízdy máme o čem konverzovat. Rozebíráme i rodiny, Robert už má vnoučata, bavíme se o koníčcích a cestování. Jízda na statek v malé vesničce pod hradem Bouzov uteče, ani nevím jak. Robert mi ještě pomůže s kufrem a rozloučí se. To ještě netuším, že celý pobyt bude trávit s dámami, které jsou bližší jeho věku, a do Velikonočního pondělí se uvidíme jen párkrát.

Teď mi ale nese kufr na recepci a jdeme se ubytovat. Hotel působí příjemně, jenom se musím ze začátku srovnat s tím, že jsem na pokoji ubytovaná se třemi dalšími ženami a máme jednu malou koupelnu. Za třídenní zájezd jsme zaplatily necelé tři tisíce korun, což je obvyklá cena.

Pětačtyřicetiletá Květa ze Svitav, moje první spolubydlící, to k Bouzovu neměla daleko. Na otázku, jestli si chce jen odpočinout, nebo se seznámit, mi odpoví, že je na seznamovacím zájezdu už počtvrté - agentury ale střídá. „Když se člověk vypraví poprvé, myslí si, že potká nějakého toho partnera, ale napodruhé už jede za dobrou partou lidí,“ říká upravená a mladistvě vypadající sestřička z kojeneckého ústavu.

Nevím, co mám čekat

Za chvíli do pokoje přibude dvaatřicetiletá Martina ze Zlína. Na pobytu pro nezadané je poprvé. „Vůbec nevím, co bych od toho měla čekat,“ říká trochu rozpačitě.

Nakonec do pokoje vtrhne dvaačtyřicetiletá Radka. „Tohle je seznamovací zájezd?“ vyhrkne na nás udiveně. „Myslela jsem si, že jde jen o Velikonoce pro lidi, kteří nemají s kým jet na dovolenou. Jeden člověk u vchodu se se mnou chtěl seznamovat. Řekla jsem mu, že mě to nezajímá,“ krčí rameny. Ostatní dvě dámy jí vysvětlují, že si sem jedou odpočinout, ale kdyby někoho potkaly, bude to dobrá třešnička na dortu.

Bezprostřednost a přátelské jednání spolubydlících mě potěšily, a tak jdu docela vesele na první večeři. U stolů sedí už skoro všichni účastníci zájezdu. Nejmladším je třicet a nejstarším kolem šedesátky. Někteří jsou tu poprvé a nesměle pokukují po ostatních. Jiní jezdí pravidelně, navzájem na sebe mávají a zdraví se.

Majitelka agentury Singletour Ilona Koutňáková všechny vítá a přeje příjemný pobyt. Když se k ní přitočím a vyptávám se, jak to s hosty vypadá, odpovídá, že fajn. Jen někteří už jsou prý zklamaní z toho, že se jim tu nikdo nelíbí. „Ale někdy to potřebuje jen čas. Vždycky vám člověk nesedne hned na první pohled. Uvidíte, jak odsud budou odjíždět,“ přesvědčuje mě organizátorka s třináctiletou praxí, jejímiž zájezdy prošly už stovky lidí a dohromady dala desítky šťastných párů.

Na tykání přecházíme rychle

Po večeři přijde čas na bližší seznámení. My ženy uděláme kruh a muži si stoupnou kolem nás. Na hudbu pochodujeme dokolečka, a kde se zastavíme, navážeme konverzaci. Ne každému se do takové aktivity chce, ale drtivá většina se nechá přemluvit.

Po absolvování několika zastávek zjišťuji, že tu jsou lidé z celé republiky a od dvou dam vedle mě slyším dokonce slovenštinu. Kromě toho, odkud jsou pánové, se kterými se dávám do řeči, se také dozvídám informace o předchozích dovolených pro nezadané lidi, které někteří absolvovali.

Petr z Vysočiny jezdí na zájezdy už několik let a neomezuje se jen na Českou republiku nebo Slovensko. Byl i v zahraničí a přes agenturu si našel už dvě přítelkyně. „Měl jsem kamarádku z Ostravy. Dojížděl jsem za ní, ale bohužel to byla moc velká dálka. Oba jsme rádi dělali turistiku,“ vypráví pětapadesátiletý Petr nesměle. Prý na zájezdu nebyl tři roky, po dobu, co vztah na dálku udržoval. Teď si zase někoho hledá.

K pochodování nám hraje hudba a nakonec se dvojitý kruh sám od sebe rozpadne. Na parketu se vytvoří hloučky lidí, kteří si už jen tak povídají. I když konverzace působí trochu rozpačitě, všichni do ní mají očividně chuť.

Ilonina snaha všechny rozpovídat a lépe seznámit se vyplácí už druhý den, kdy jdeme na pěší výlet do Javoříčských jeskyní. Všichni už si tykáme a zvlášť pánové vesele vtipkují.

Chtěla jen zábavu

Většinu času jdu se svými spolubydlícími a o konverzační témata není nouze. Pak se ke mně přitočí čtyřicetiletý Fanda, který žije na Plzeňsku a pracuje v Praze. „Před časem jsem si na seznamováku našel holku z Prahy, ale po tři čtvrtě roce jsme se rozešli. Chtěla se spíš jen bavit, být bez závazků, a já hledal vztah,“ popisuje mi své zážitky. Povídáme si ale jen do té doby, než se přidá k jiné slečně, znovu jí odvypráví svůj příběh a pak se kolem ní točí i při hodinové prohlídce jeskyně.

Během oběda už se začínají projevovat vzájemné sympatie. Kamarádky a kamarádi se sdružují do skupinek a pár dvojic už zůstává spolu. Dámy nalévají pánům polévku a starají se, aby byly jejich protějšky spokojené.

Po šestnáctikilometrové túře si můžeme odpočinout. S nově získanými kamarádkami probíráme naše dosavadní dojmy. Moje spolubydlící Radka - vysoká a atraktivní blondýnka, kterou každý tipuje o deset let mladší - si stěžuje na nevítanou pozornost jednoho řidiče kamiónu. Přijde jí až trochu vlezlý.

„Povídal mi o sobě, co dělá a kde žije, odešla jsem, on za mnou za chvíli přišel a mlel dál. Není mi to vůbec příjemné,“ rozhořčuje se Radka a zapaluje si už asi dvacátou cigaretu. S jinými pány nejrůznějšího věku se ale Radka baví ráda. Nepsaným pravidlem zůstává, že pokud druhá strana neprojevuje zájem, muži si jí přestanou všímat. Žádnou instruktáž, jak bychom se navzájem měli chovat nebo jak daleko můžeme zajít, jsme ale nedostali. Záleží jen na jednotlivých dvojicích, jak se domluví.

Po chvíli se k nám přidávají Květa s Martinou. Květa si tu prý zvedá sebevědomí. O nikoho sice nemá zvláštní zájem, ale pozornost mužů je jí příjemná a veselé švitoření s opačným pohlavím jí nedělá problémy. Až nápadně se kolem ní točí Ondra, majitel malého statku na Hané.

Vztah na dálku? To asi nepůjde

I Martina si vyhlédla svůj objekt zájmu. Dobře se jí povídá se třiatřicetiletým Standou z Brna. „Na začátku se mi vůbec nelíbil, ale je vážně příjemný,“ zasní se Martina, jenže ze Zlína do Brna je to daleko. Vztah na dálku by byl pro Martinu dost komplikovaný, a tak z tohohle mračna asi nezaprší.

S kým ale „my holky“ bez problémů navazujeme vztahy, jsou dvě Slovenky Tereza a Marcela. Domlouváme se s nimi na společném sezení u snídaně a večeře. Je to v tuto chvíli lepší než pánská společnost, shodujeme se. Alespoň můžeme v klidu drbat.

Před večeří se k nám přidává Ilona Koutňáková, organizátorka pobytu. Hodnotí ho jako úspěšný. „Nemůžu nikomu zaručit, že tu potká vhodný protějšek a najde partnera, ale všichni jsou spokojení a dobře se baví,“ libuje si Ilona, která je do seznamování osamělých duší zapálená a jednotlivé rekreanty upozorňuje na vhodné protějšky.

Dává k lepšímu i historky ze svého podnikání. „Jednou se tu setkal rozvedený manželský pár,“ vzpomíná. Bývalá manželka se vrátila ke svému dívčímu jménu a exmanželé se najednou ocitli na společném týdenním pobytu.

„Přišla jsem k tomu pánovi, který byl menšího vzrůstu, a říkám mu, že bych tu pro něj měla jednu bezvadnou drobnou blondýnku, jestli si s ní nechce popovídat,“ vypráví Ilona s tím, že její klient jen opáčil, že s ní mluvil dvacet let a už opravdu nechce. „Tohle jsem nemohla tušit, když se oba jmenovali jinak, ale i to se stane.“ Manželé se spolu prý příliš nebavili, i tak si ale každý našel dost zábavy.

Šťastný konec

„Někdy se lidé spárují hned napoprvé a už o nich neslyším. Při minulém zájezdu na lyžích se vytvořilo několik dvojic. Bylo hezké vidět, jak se na konci pobytu drží za ruce,“ vzpomíná Ilona.

Druhý den vyrážíme na prohlídku hradu Bouzov. My jsme s Radkou trochu líné a čtyřkilometrovou cestu si krátíme autem. To se nám vyplatí při návratu do hotelu. Nejenže nabereme další tři lidi, ale po cestě zpátky začne pršet a padají kroupy.

Ovšem pěší výletníky jarní liják opravdu zaskočí. Ostatní rekreanti, kteří už jsou na statku a mají auta, se rozhodnou, že pro své nové kamarády raději dojedou, aby moc nezmokli. Zájezd se rychle blíží ke konci. Poslední den už moje spolubydlící Martina řeší, jak asi bude vypadat její vztah na dálku s Petrem. Přece jen se na závěrečném večírku dali dohromady a chtějí to zkusit. Utěšujeme ji, že z Brna do Zlína není zase tak daleko a že všechno určitě zvládnou, pokud budou chtít.

Ale Martina s Petrem nejsou jediní, kteří to chtějí spolu zkusit. Petra, devětačtyřicetiletá sportovně vypadající bruneta z Olomouce, už od začátku trávila většinu času s pětapadesátiletým Standou. Prý si opravdu porozuměli. Během celého víkendu na nich bylo vidět, že si mají o čem povídat a trochu se ostatních stranili. Petra sice tvrdila, že se do ničeho rozhodně nebude hnát, ale další schůzku už mají domluvenou. Naštěstí jsou oba z Olomouce.

Já s novým přítelem sice neodjíždím, zato mám zapsánu řadu nových e-mailových adres. Vezu se opět s Robertem a povídat si s ním je stejně příjemné jako po cestě sem. Ani Robert tu neobjevil novou potenciální partnerku, ale proto na Moravu ani nejel. Shodujeme se, že mé počáteční obavy a rozpaky ze seznamovacího zájezdu byly zbytečné. Není třeba mít předsudky - i pár dní strávených ve společnosti příjemných lidí stojí za to. Však on se ten pravý jednou objeví.