Ženský mozek je sice asi o 100 gramů lehčí a o deset procent menší než mužský, ale zato disponuje větším počtem šedých buněk a dokáže lépe využívat obě polokoule.  

Muži žijí v "jiném" světě

Badatelé z Pensylvánské univerzity mimo jiné zjistili, že příslušnice slabšího pohlaví umějí rychleji a přesněji počítat než jejich silnější protějšky. Jejich kolegové z německého Ulmu prokázali, že pánové tvorstva vlastně žijí ve zcela odlišném světě.

Protože u nich na rozdíl od žen neexistuje přímě propojení mezi oběma hemisférami, mají tu výhodu, že lépe snášejí nepřízeň osudu, a tak snadno čelí stresu, hněvu a dalším psychickým tlakům.  

Ženy dobře hospodaří, ale hodně toho namluví

Rozdíly se projevují v praktickém životě. Příslušnice ženského pokolení jsou rozvážnějšími a ohleduplnějšími řidičkami, které se dopouštějí menšího počtu dopravních nehod.

Umějí lépe hospodařit s penězi, protože si v nich dokáží udělat pořádek. Spoustu věcí, jako je například telefonování, vaření nebo čtení, neodkládají na neurčito, ale pouštějí se do nich bezprostředně poté, co se pro určitou činnost rozhodly.

Snáze si vzpomenou, kam odložily předměty, mimo jiné brýle či klíče. Dokáží se lépe vcítit do duševního rozpoložení jiných osob.

Jejich největší slabinou je, že rády, často a hodně mluví. V podstatě však za to nemohou, protože je příroda vybavila větším řečovým centrem, které jim dovoluje pronést denně až 23 tisíc slov. Muži se zmohou zhruba na polovinu.  

Pánové se umí prosadit

Adamovi potomci umějí bezchybně zaparkovat couvajícím vozidlem, dokáží přesněji odhadnout vzdálenost mezi jednotlivými auty a jejich rychlost, posoudit délku jednotlivých dopravních prostředků. Mají daleko rozvinutější prostorovou představivost, kterou jim zprostředkovává větší počet zainteresovaných mozkových buněk.

Nemají potíže s abstraktním myšlením díky výraznějšímu zapojení levé hemisféry. Dosahují také lepších výsledků v míčových hrách, protože snáze koordinují činnost očí, rukou i nohou.

Ženy jim mohou pouze tiše závidět jejich schopnost prosadit se, která se vyvíjela během celé lidské existence v boji s konkurenty na skutečném i pomyslném kolbišti. Nemluvě o každodenní připravenosti hodit nabíhající problémy za hlavu a čekat, že se samy nějak vyřeší.