Nedbala si pranic rachejtlí a petard a dělobuchů, z kterých všichni pejsci a důchodci (a já) učůrávali a zalézali do nejskrytějších děr. Za pár let, až budeš větší a nerozumnější, poznáš slasti tohoto svátku Nového roku. (Mimochodem, víte, proč je Silvestr Silvestr? Prý podle papeže Silvestra prvního, který toho dne, kdysi pradávno, zesnul. Vida, vida, to jsem do letoška netušil!) Naučila jsi se, ještě před usnutím, paci - paci a schovávat se pod deku.

Tvoji rodičové letos, díky tvé sladké maličkosti nevyjeli nikam za hranice všedních dnů a míst a zůstali poslední den roku v kruhu rodinném, obklopeni skromným množstvím alkoholu. A o to neskromnějším výběrem chlebíčků a jednohubek.

Osobně miluji jednohubky. Můj tatínek dělá báječné a na rozdíl od maminky, která zarytě odmítá téměř všechny oslavy v roce a vše, co k nim náleží. Tchýně také nijak neskrblí a tudíž i letos jsem mohl vlézt začerstva po Novém roce na váhu a zjistit, že přibrat pár kilo za večer rozhodně lze!

Každý rok se zaříkávám, že se nebudu přecpávat, pojím jen zdravé, akurátní množství a tak dále... Každý rok do sebe nacpu tolik chlebíčků a jednohubek, co se jich tam vejde i nevejde. Když po půlnoci či k ránu s těžkým žaludkem uléhám, uspávám se přísahou, že další den bude první v dlouhé řadě těch hladových. Půst je přeci tak zdravá věc!

Smělé plány končí obvykle hned po probuzení, kdy zfutruji okoralé zbytky na mísách a talířích. Nevím jak vy, ale takové mírně okoralé chlebíčky či jednohubky - to je po ránu slast. A hop, opět jsem narván až hanba! Ale co, musím si to užít, když už se s tím někdo dělal, ne?

Přitom ten pocit přecpanosti tak nesnáším, ale odolejte.

S alkoholem to tolik nepřeháním, alespoň poslední roky už jistě ne. Už to není, co bývalo. Ani mi to nijak nechybí. Ale ty pochutiny...

Resumé?

Jak já se těšil po týdenním, koncoročním pobytu u rodičů a tchýně na prázdnou ledničku v Praze, oj! Vlézt si do vany (ne že by ji naši neměli, ale doma je doma), pak kafíčko a - prázdná lednička! Konečně žádná lákadla pro mou slabou, požitkářskou vůli!

Teď tu sedím, popíjím ono kafíčko, lednička je opravdu prázdná, na rozdíl od loňska není ani vyteklá a mě je příjemně.

Mám(e) to za sebou, ten rok 2003, jejda! To bylo slávy, když nastupovala dvojka na začátku a prd - už je tu 2004, nějak to nestíhám počítat...