Já rozhodně zklamán nebyl. Pominu gastronomickou část štědrého večera i dne. Co se toho týče, o postění a zlatém praseti nemůže být vůbec řeč. Cpu se od rána jak protržený a co jsem za rok shodil hladověním, na Vánoce a Silvestra spolehlivě doženu. Jak já miluji bramborový salát! (Miluji tě, bramborový saláte, vezmeš si mě?) Řízek či kapra bych i oželel, ale salát nikdy! Říkal jsem to vloni, opakuji to teď! Budiž blahořečena, ty chutná patlanice.

Ale zpět k šustění papíru s motivy sněhuláků, stromků a tak dále. Jaké to překvapení, dostal jsem sadu slipů, sadu na holení, sadu ponožek, nějaké ty knížky a sadu pětitisícovek.. Ehm, no, to poslední ne. (Ale bylo by to fajn.) Nejsem zapšklý, Vánoce si nejvíce užívají děti a já si je coby dítko užíval vrchovatě, teď je na mě (na nás), abych dával. Dostávání už je spíše jen symbolické. Beztak máte větší radost z rozzářeného obdarovaného. (Ouu, díky moc, přesně takové bačkory byly mým celoživotním snem...)

Letošní hvězdou tudíž nebyla manželka, která dostávala nejvíce v letech předchozích, anóbrž naše drahá, krásná a bezstarostná dcera Alžběta, toho času osm a něco měsíční. Ne že by se neradovalo stejně z obalu od čokolády, ale zůstaňte chladní, když je tolik možností, jak utratit. Vlastně jsme si dělali radost hlavně sobě, když jsme jí nadělovali.

Dostala chobotnici. Velkou, hebkou, barevnou, co jí každé chapadlo hraje jinou tóninou, vonní vanilkou a má jinou pastelovou barvičku. Vychytaná záležitost - hezky vypadá a ještě provanilkuje celý byt, multifunkční chobotnice se zárukou.

Plus další drobné i méně drobné věcičky, hadříčky, blbůstky a tak dále, beztak si to dokážete představit. Hlavně ta chobotnice.

Letos to byla ještě paráda. Ponouklo mě to k zamyšlení nad hračkou jako takovou. Dříve a dnes. Před třiceti lety jsem se plně spokojen procházel po městě s náklaďákem na písek, nedal jsem bez něj ani ránu. Pravda, později ho vystřídali angličáci (tahač a na něm pět dalších angličáku, vow!!). Co dostávali holčičky nevím.

Dnes mají panenky luxusní život. Oblečky na všechny existující i neexistující roční období, funkční modely pračiček a vysavačíčků. Dýchají, hekají, spinkají. Každé takové večerní šaty na panenku samozřejmě nejsou zadarmo. K tomu auto, přítele, bazén s vodotryskem a tak dále. Nedivil bych se, kdyby dnešní panenky i kakaly naprosto věrná hovínka a používaly věrné minivložtičky. Mohly by být celá miniměstečka. Kadeřnictví, autobazary, benzínky, kadeřnictví, minihřbitůvek, minipsychatrie.

Vím, za pár let, skutečně pár, nás jistě též čeká kupování všech těch panenkovských vymožeností...

Ale ne, nejsem jedovatý, jen se usmívám. Je to normální, jak se mění doba, mění se hračky, jako všechno, byznys je byznys, jo, jo. Komu by stačila dřevěná káča...

Takže drazí, co rozzářilo letos vaše potomky či vás jako lampiony?   

P.S. Užijte a přežijte Silvestra a napřesrok naviděnou (napřečtenou).