Psycholožka Alice Vondrová potvrzuje, že žít s mrzoutem je problém, protože dokáže otrávit atmosféru v rodině, ve vztahu i v práci.

„Lidé si to běžně neuvědomují, ale funguje to na sto procent: Když doma vládne morózní nálada a do ní přijde další člen rodiny, který je veselý, tak se mu nikdy nepovede tu rodinu rozjuchat, ale naopak v poměrně krátké době také ztuhne a zesmutní. A funguje to i opačně: když je doma veselo a přijde někdo otrávený a naštvaný, tak tu veselou náladu dokáže zmrazit během jedné holé věty,“ vysvětluje.

Z toho podle psycholožky vyplývá, že otrava má daleko silnější karty v ruce, než lidé optimističtí a veselí. Přesto, že se zdá, že by tomu mělo být naopak.

Co s tím?

Je důležité takovému člověku říci, že kolem sebe šíří jen negativní vlny, radí Alice Vondrová. Dodává, že řada lidí to ani nedělá záměrně a neví o tom. Ono totiž stačí, když se tváří pohřebně a ani nemusí nic říkat. On totiž jen pochmurný výraz, který je na tváři dlouhodobě usazen, dokáže otrávit lidi v okolí.

Druhou možností je, vypěstovat si na morouse určité protilátky. Alice Vondrová např. doporučuje takovému člověku neklást otázky typu: Jaký jsi měl den brouku, nebo: Jakpak se máš?

„Protože bude samozřejmě následovat výčet různých katastrof, ústrků a věcí, které ho za celý den naštvaly. Což k atmosféře nepřispěje“. Určitě podle psycholožky nebude fungovat, ani to, pokud bude protějšek protivy veselý.

Špatná nálada je nakažlivá

Mrzoutů – jak jsme si je pojmenovali – existuje několik typů. Jeden je v nenáladě trvale a další si ji užívá výhradně doma.

„Takový člověk je velmi šaramantní, vtipný, veselý a veškeré ústrky, které za celý den v práci či kdekoli jinde nakoupí (což se ostatně stává každému), dokáže přejít s velkým přehledem. Ale vše si v sobě štosuje a čeká, až přijde domů a tam se po někom ta jeho tenze, kterou za celý den nasbíral, sveze.

Většinou má v rodině, nebo mezi blízkými nějaký hromosvod, do kterého obvykle udeří. Bývá to většinou manželský partner, v některých rodinách je to pubertální, nebo adolescentní ratolest, která si ve svém věku vždycky naběhne,“ vysvětluje Alice Vondrová.

Nejhorší na takovém chování je, že je nakažlivé. Nervózní člověk se odreaguje a vybije a velmi se mu uleví. Na všechny kolem sebe však tu svou původní nervozitu, naštvanost a otrávenost přenese. Tentýž člověk se pak nezřídka dokáže svých blízkých zeptat: 'Kam jsem to přišel, tady jsem v rodinné hrobce, nebo co? Jak se to tváříte?'

Jak říká psycholožka, odehrávají se v něm totiž nevědomky následující mechanismy: Ten člověk cítí tenzi, vybije ji a tím se mu uleví. Takto nakonec fungujeme všichni. Protože i malé dítě dokáže právě tímto způsobem tyranizovat svou maminku, vysvětluje.

Ke kultuře rodinného soužití by mělo patřit, že by si lidé těchto podvědomých mechanismů měli být vědomi a hlídat si je.

Domov by měl být přístavem klidu a pohody

Psycholožka Alice Vondrová dodává, že doba, ve které žijeme je sama o sobě velmi stresová, překotná, neustále se něco mění.

„Tyto změny jsou samozřejmě pro lidi stresující, protože se najednou na nic nemohou spolehnout. Tím se vytváří tenze ve společnosti, nejistoty v zaměstnání a řada jiných. A jestliže se lidem podaří zničit ještě to jediné místo – tedy většinou domov, kde záleží jen na nich, zda bude přístavem, klidu a pohody, tak nevím, kde jinde ten klid budou hledat.“