Například oblíbený Praděd se nabízí v olejové konzistenci, přičemž jeho sladkost nesmí nadměrně vyniknout. K zahuštění se proto používají, stejně jako u některých dalších bylinných lihovin, cukernaté látky velké hustoty, ale malé sladivosti (například glukóza).

Podle obsahu cukru

Bylinný likér netvoří samostatnou skupinu lihovin. Podle platných právních předpisů jde o výrobek z lihového macerátu (výluhu), digerátu (výluhu za vyšších teplot) či destilátu. Případně z nich připravených extraktů nebo také ze směsi zmíněných látek. Bylinné likéry tak, jak je znají spotřebitelé, spadají do podskupiny Likér či Krém nebo do podskupiny Hořká lihovina. O zařazení rozhoduje obsah cukru a etanolu v lihovině.

Bylinný likér je obvykle nepříliš silný, jindy ale naopak velmi silný alkoholický nápoj, který obsahuje od 15 do 40 procent etanolu - absinth mívá dokonce 72 procenta.

Vzato čistě technicky, nejde o nic jiného než o lihovinu vyrobenou z kvasného rafinovaného lihu (zemědělského, tedy získaného zpravidla z melasy a brambor) nebo destilátu či jejich směsi. Je samozřejmě patřičně oslazená a obsahuje také přídavek tzv. drog (obvykle maceráty pod- i nadzemních částí různých druhů rostlin).

Má-li nanejvýš sto gramů cukru nebo ekvivalentní množství jiných sladidel na jeden litr výrobku a nejméně 35 procent etanolu, nejedná se o likér, ale o hořkou lihovinu. Skutečný bylinný likér musí mít minimálně sto gramů cukru.

Výjimku tvoří nápoje připravené z hořce či s hořcem jako jedinou aromatickou látkou, kde činí obsah cukru nejméně 80 g/l. Do této kategorie patří také likér z třešní, u nějž veškerý etanol pochází z tohoto ovoce, s množstvím cukru nejméně 70 g/l.

Nápoj s obsahem cukru nad 250 g, tedy krém (Cr é me de...) vykazuje větší hustotu.

Důraz na správné označení

Pokud se týká množství cukru, tuto hodnotu nemůže samozřejmě zjistit sám spotřebitel. Jediným vodítkem k poznání, zda jde o hořkou lihovinu, bylinný likér či krém, je proto správné označení na etiketě láhve.

Výrobce bylinného likéru je povinen uvést zde rovněž název podskupiny. Pro zjištění, co produkt vlastně obsahuje, slouží také další povinný údaj o jeho složení. Jen tak zákazník rozpozná, zda výrobek, který kupuje, je skutečně likér či hořká lihovina.

Není třeba asi připomínat, že údaje na obalu každého nápoje určeného pro náš trh musí být napsány v češtině s výjimkou obchodního názvu lihoviny.

Další nedostatky, které zjišťuje při svých kontrolách Státní zemědělská a potravinářská inspekce, jsou stálé chyby v informacích o použitých syntetických barvivech. Rozborem vzorků se totiž nezřídka prokáže obsah jiného typu, než jaký uvádí výrobce na obalu svého produktu.

Kód Identifikace
E 102 tartrazin
E 104 chinolinová žluť
E 110 žluť SY
E 120 košenila
E 124 košenilová červeň A 
E 150a karamel, kulér
E 150d amoniak, sulfitový karamel
Zdroj SZPI

U bylinných likérů sahají výrobci často k úpravě zelené nebo červené barvy svých produktů. K namíchání správného odstínu se dají použít přírodní i syntetická barviva, ovšem pouze povolená naší potravinářskou legislativou (například tartrazin či chinolinová žluť). Jejich množství je limitováno, protože některá z nich by mohla u citlivějších jedinců vyvolat alergické reakce.

Zákazník se dozví o použití syntetických i přírodních barviv na spotřebitelské etiketě buď ze slovního vyjádření (karamel) nebo z tzv. éček. Jejich přesný výčet nalezne v informaci o složení nápoje. Platné předpisy dávají výrobci možnost použít také krátké číselné kódy E, které slouží k nahrazení dlouhých chemických názvů pří davných látek.

Není sice snadné identifikovat jen podle nich přítomnou látku už v prodejně, ale hloubavější spotřebitel má možnost zjistit potřebné údaje o složení potraviny později, například v klidu doma. Aby tak mohl učinit, přinášíme i tabulku, v níž jsou vysvětleny číselné kódy (tzv. Éčka) barviv nejčastěji používaných u bylinných likérů a lihovin. (Autor je pracovníkem ústředního inspektorátu Státní zemědělské a potravinářské inspekce)