S nevěrou se tedy setkáváme všude kolem nás a pokud jí nebudeme předcházet, pak se nevyhne ani nám. Podlehnout ji může totiž každý, a dokonce i ten, jež se pohoršuje nad takovým chováním u druhých.

Nevěru je totiž nutné považovat za nemoc, kterou může onemocnět každý, komu se ve vztahu něčeho nedostává. Může jít nejen o nedostatek sexuálního uspokojení, ale i o nedostatek pozornosti, všímavosti, něžnosti, uznání, obdivu či naopak je způsobena tím, že si je člověk tím druhým příliš jistý a nebo je na něm příliš citově závislý.

Rozdíl mezi ženskou a mužskou nevěrou

Podle některých psychologů je hlavní rozdíl v tom, že muž je nevěrný tělem a žena duší. Muži to tedy berou velmi často jako chvilkovou záležitost a ve svém rodinném zázemí nechtějí nic měnit. Všeobecně se traduje, že muži nemají rádi změny a tak vztahy mimo manželství pro ně mnohdy nemají většího významu.

Ženy mají ten problém, že jsou citlivější a mnohem snáze se zamilovávají. Jdou pak i do mimomanželského vztahu přímo po hlavě a často nevidí a neslyší a vztahu přikládají mnohem větší důležitost, než ve skutečnosti má.

Proto také častěji právě ženy podávají žádost o rozvod. Obvykle i mnohem hůře zvládají dvojí život a nebo jen touží být se svou aktuální láskou. Například psycholog Petr Šmolka to zdůvodňuje i tím, že ženy obvykle z rozvodu vytěží víc než muži, zvlášť pokud mají  děti. Je totiž prý téměř jisté, že žena dostane děti do své péče a tak ji obvykle zůstane i byt a zdroj dalších peněz do budoucna.

Ovšem při pohledu na částky, jež ženy dostávají na alimentech lze tento názor brát skutečně s rezervou.

Všeobecně však i společnost na mužskou a ženskou nevěru pohlíží odlišně. Nevěrní muži jsou mnohdy bráni za frajery a naopak nevěrné ženy za ty největší potvory.

Odhalená nevěra

Odhalená nevěra může mít skutečně katastrofální dopady a je jedno, zda se jedná o muže či ženu.

Někdy prostě můžete zapírat sebevíc, jak radí pan doktor Plzák, ale usvědčující důkazy jsou už tak markantní, že dělat z druhého dál hlupáka je prostě nemožné.

V každém případě odhalení nevěry je vždy bolestné a zraňující pro všechny. Pro podvedeného partnera je to nejen obrovský podvod a ztráta důvěry v druhém, ale také ztráta své vnitřní jistoty i víry.

Jen skutečně silní lidé dokáží odpustit, a to se vším všudy. Mnohdy se totiž stává, že i když svého partnera vezmou na milost a nevěru mu odpustí, ve skutečnosti tu křivdu v sobě neustále dusí. A svým chováním v podstatě toho druhého terorizují a vztah zůstává i nadále nefunkční, což vede tak jako tak k rozpadu vztahu.

Nejčastější chyby při odhalení nevěry podle psychoterapeutky MUDr.Eriky Matějkové
- život ztratil smysl - tato výčitka charakterizuje lidi s nízkým sebevědomím. Jejich život se jim po nevěře partnera zhroutil. Mají pocit, že už nikdy nebudou moci být tak bezstarostní a šťastní jako dřív.
- nikdy ti neodpustím - výčitky ve stylu "podvedl jsi mě a já ti tak věřila" mají tendence stále dokola opakovat jak muži tak ženy, což samozřejmě nikam nevede, protože to nedává žádnou možnost "nemorálnímu" partnerovi jeho chování napravit.
- nikdy tě nebudu milovat, jako předtím - výčitky ve stylu tvoje chyba je nevratná a od nynějška budeš trpět ty, také vedou max. k ukončení vztahu. Ani toto chování nemá nic společného s odpuštěním.
- děti tě odsoudí - podvedený člověk má často tendence shodit svého partnera před jeho vlastními dětmi. Udělat z něho toho, kdo se na ně vykašlal a ublížil hlavně jim. Bohužel ani toto chování nelze považovat za odpuštění a navíc to ze všeho nejvíce ubližuje právě těm dětem, kteří ztrácejí absolutně pocit bezpečí a může to mít nedozírný vliv na jejich psychiku.
- musíš mi dokázat, že mě máš rád - i kdyby se nevěrník snažil sebevíc, nikdy se už svému protějšku prostě nezavděčí. Může plnit nejrůznější přání, ale odpuštěno mu stejně nikdy nebude.
- jsi špinavý a nechutný -  odmítání sexuálního styku s nevěrníkem také nikam nevede a ani výčitky ve stylu: "Bůhví s jakou špindírou si byl, kolik nemocí máš..."
- nikdy ti již nebudu důvěřovat - velmi časté výčitky, které podvedené partnery napadají ještě několik měsíců i roků po odhalení nevěry. Nemělo by se to ale stát celoživotní výčitkou. Pak to totiž může získat ráz odplaty a vydírání a také to nikam nevede.

Jakmile tedy odhalíte nevěru druhého a nebudete chtít okamžitě ukončit vztah a dát svému protějšku ještě šanci, pak se musíte řídit základními pravidly:

Nikdy nevyžadujte podrobnosti o mileneckém vztahu ani žádné důvěrnosti o tom druhém.  I pouhá banalita vás totiž může ještě víc zranit. Pokud se vám bude chtít svěřit i samotný nevěrník, nedovolte mu to. Chtějte vědět jen to, jak chce ten dotyčný svůj milenecký vztah vyřešit.

Nežádejte po nevěrném partnerovi ani omluvy a nejrůznější důkazy toho, jak moc je mu to líto. Pokud člověk touží po odpuštění, pak se sám musí cítit trapně a poníženě a není důvod mu to dávat ještě víc najevo.

Nesvěřujte se s nevěrou rodičům, kamarádům či kolegům. Čím méně lidí je do vaší krize zataženo, tím lépe. A to samé platí i o dětech. Snažte se celou záležitost vyřešit z dosahu dětí.

Obecně pak platí, že je lepší navázat na to hezké ve vztahu, než stavět nový vztah na základech spjatých se zradou. Proto je lepší, když podvedený partner začne sám u sebe. Pokusí se změnit věci, které mohly vést k tomu, že se jejich protějšek uchýlil k nevěře.

Odpouštět ano, ale ...

Podle některých sexuologů je lepší po nevěře nepátrat a pokud je již odhalena, pak odpouštět. Ovšem každý by si měl uvědomit, že odpustit není rozhodně nic jednoduchého a vyžaduje to obrovskou vnitřní sílu k překonání.

A proto je mnohem lepší uposlechnout pana doktora Plzáka, který všem lidem radí: Člověk nemá nikdy provést žádnou akci, kterou by chtěl odhalit nevěru manželky či manžela. Konce jsou vždycky drastické pro toho, kdo tuto akci připravil.