Přece mnohem raději spěchají domů ke svým televizním seriálům a vibrátorům. Feministická propaganda záměrně šíří nenávist. Za ní se skrývá boj o politickou i ekonomickou moc a z toho vyplývající rozhodovací práva.

Cožpak o to, za oceánem by to celkem nevadilo. Našinec necestuje newyorským metrem zrovna často. Horší je, že americké feministky exportují tuto zlobu a nepřátelství do Evropy. Jedna česká feministka mi při setkání na ulici v Bruselu otevřeně řekla: "Jezdíme se sem učit, jak vám zakroutit krkem." Šlo jistě o nadsázku z oblasti černého humoru.

Nicméně tato parafráze výroku Klementa Gottwalda (ten jezdil na výuku do Moskvy) zní přece jenom trochu zlověstně. Militantní boj proti údajné mužské dominanci má i další stinnou stránku. Tou je neuspokojivý sexuální život.

Orgasmus = životní pohoda

Nedostatek sexuální vzrušivosti a nepřítomnost ženského orgasmu se stal americkou noční můrou a málem celonárodní epidemií. Tento problém k nám z USA také exportují.

Italská společnost všeobecných lékařů (SIGM) zjistila, že z 330 zkoumaných žen plných devětapadesát procent tvrdilo, že je sexuální život neuspokojuje. A 47 procent nikdy nedosáhlo orgasmu.

Zrcadlovým obrazem je pak více než třetina mužů, kteří mají problémy s dosažením a udržením erekce. Pro některé muže je obtížné vládnout bezproblémovou erekcí, pokud je agresivní žena systematicky deptá a ponižuje. Pokud jim předhazuje, že každý pohlavní styk je vlastně znásilněním. A pokud je dokonce označí za původce ženské sexuální nespokojenosti.

Feministky zasely vítr pohlavní nenávisti a sklízejí bouři svých vlastních sexuálních dysfunkcí. Vedoucí zmíněného italského týmu, doktor Claudio Cricelli upozornil, že důsledkem neuspokojené sexuality mohou být nervové obtíže a napětí. Vzniká tak vlastně bludný kruh.

Moderní společnost se zmítá v životní nespokojenosti a stresových situacích. Ty mohou být příčinou sexuálních problémů, stejně jako jejich následkem.

Jako věrozvěst celého tohoto hnutí se tyčí Američanka Lorena Bobbittová. Už prý nedokázala snášet sexuální útlak ze strany svého manžela. Tak mu uřízla penis. Za to ji dodnes velebí i oslavují její feministické fanynky. A bohužel, možná také následovnice.

Původ je v rodině

Pod tíhou racionálních argumentů však mnohé americké a evropské feministky poněkud polevují ve svém militantním nadšení. Mnohé pochopily, že amputace partnerova penisu asi nebude tou nejsprávnější cestou, jak nalézt životní štěstí. Také sexuální život se zřejmě dá vylepšit spíš oboustrannou tolerancí a vzájemným respektem než řezáním pohlavních orgánů.

Hodně je schopna napravit, ale také pokazit, rodinná výchova. Vynikající český znalec této problematiky, psycholog Eduard Bakalář tvrdí, že většinu angažovaných feministek ošidili v mládí jejich otcové o svou přirozenou lásku. Z toho pak pramení celoživotní touha pomstít se mužům. Tato hypotéza vysvětluje i nenávist feministek k jejich vlastní ženskosti.

Ovlivňovat životní postoje mladých lidí a učit je užitečným komunikačním dovednostem může vedle rozumných rodičů také zodpovědná sexuální výchova. Snad tedy nastupující generace dívek pochopí, že muži jsou pro jejich život přece jenom poněkud užitečnější a potřebnější než bicykl pro ryby.