Málokdo z lidí, kteří se zájmem test vyplňují, tuší, co to inteligenční kvocient vlastně je. Nic tajuplného. Je to poměr mezi mentálním věkem (v čitateli) a skutečným fyzickým věkem člověka (ve jmenovateli). Tento poměr vynásobíme stem a dostaneme IQ.

Čím vyšší je mentální, rozumový věk dítěte než ten skutečný, tím vyšší je jeho IQ. A naopak. Čím je nižší mentální věk oproti skutečnému, tím nižší je IQ.

Když se dítě vyvíjí přiměřeně svému věku, tedy naprosto průměrně, činí poměr mentálního i skutečného věku 1 a jeho IQ je tedy 100. Existují pásma inteligence. Průměrné IQ se pohybuje v rozmezí 90-110 (někdy se udává střední průměr 95-105). U IQ nad 120 hovoříme o nadprůměrné inteligenci, u IQ pod 90 o pásmu mírného podprůměru.

Inteligenční kvocient však není žádný tachometr našich schopností. Je to pouze číslo, které ukazuje naši pozici v populaci. Je jistě symbolem inteligence. Ta má ovšem svůj profil. Své složky. Dítě, u kterého najdeme v určité oblasti snížené schopnosti, je může mít v jiné oblasti zcela nadprůměrné.

Nevyrovnaný vývoj

Osmiletá Veronika byla velmi dobrá v mluveném projevu. Ráda četla, mohla se pochlubit spoustou vědomostí, ale logické uvažování jí dělalo problémy.

Desetiletý David měl naopak dobrou logickou a praktickou inteligenci, ale s mluveným projevem ve škole těžce zápolil. V obou těchto případech hovoříme o nevyrovnaném vývoji.

Podobně jako u mnoha dalších dětí, u kterých se jedna složka rozvíjí rychleji než druhá.

Úspěšní čtyřkaři

Jakubovu odvahu, koordinaci pohybů a schopnost prostorové orientace ocenil na základní škole maximálně tělocvikář. Jinak patřil spíš ke slabším žákům a k průšvihářům. Dnes je z něj velmi dobrý filmový kaskadér.

Z Petra, který ve škole patřil k průměrným a nevýrazným žákům, se díky mimořádné vizuální paměti a rychlému logickému uvažování stal výborný krupiér a pak i nejmladší manažer kasina v republice.

Řada dětí, které ve škole trvale neprospívají, je v životě úspěšných. To proto, že důležitá složka jejich osobnosti se ve škole příliš neuplatní.

Například z dívky se špatným prospěchem, tedy slabším školním nadáním, je nakonec výborná ošetřovatelka nebo sociální pracovnice. Má totiž hezký vztah k druhým. Ráda jim pomáhá. A dokáže se vcítit do problémů jiných. Tyto vlastnosti však po ní ve škole nikdo většinou nevyžaduje.

Mnozí kluci jsou manuálně zruční. Rádi pracují a bývají z nich dobří řemeslníci. Rodiče o nich říkají: "Doma pomůže se vším, stále by něco dělal, jen aby se nemusel učit." Profil jejich inteligence je totiž praktický. V základní škole jim to však není moc platné.

Zjišťují speciální nadání

Tito lidé výmluvně ilustrují fakt, že IQ je jen číslo. Tedy izolovaný údaj, který nám zase tolik neřekne. Známe lidi s vysokým IQ, kteří se například v sociální oblasti chovají nemožně. Říkáme o nich, že mají nízkou sociální inteligenci. Uplatňují své vysoké IQ v jiné, třeba teoretické oblasti. Kdo by neznal karikatury potrhlých vědců nebo profesorů.

V posledních letech se hodně hovoří o emoční inteligenci. O schopnosti vcítit se do druhého člověka. Dále umíme zjišťovat schopnosti verbální, logické, technické apod.

Nerozhodují čísla, ale interpretace

V novinách i na internetu se objevují nabídky, že vám někdo zašle na dobírku test inteligence za 40 Kč. V hodně zjednodušené podobě se nejrůznější testy objevují iv časopisech. Jako zábava to může být zajímavé.

Ale skutečný test nebo zkouška inteligence patří jen do rukou odborníků. Ti s nimi umějí zacházet a dovedou jejich výsledky správně vyhodnotit. Izolovaný údaj je bez toho bezcenný a mnohdy i zavádějící.

K čemu vám například bude, když si změříte krevní tlak? Získáte nějaký údaj. Ten vás může uklidnit, stejně jako vylekat. Může být signálem potíží a nemusí. Bez lékařského vzdělání to těžko poznáte. Protože bez něj ho neumíte správně vyhodnotit.

Móda i užitečná věc

Na některých školách se psychologické testy staly součástí přijímacího řízení. Do určité míry jde o módní trend. Dělá to dojem na rodiče. Co však o studentovi reálně ukážou? Obvykle zjistí jen jeho rozumové schopnosti a inteligenci. Při tom by se škola mohla o studentovi dozvědět mnohem víc, pokud by víc spolupracovala s psychologem.

U škol určitého typu by se dokonce dalo předpokládat, že budou hledat studenty nejen s určitými znalostmi, ale také s určitými osobnostními předpoklady.

Například u budoucích učitelek v mateřských školách nebo u vychovatelek nás jako rodiče bude zajímat spíš to, jestli mají vztah k dětem a jestli mají schopnost vcítit se do nich. Nikoli jenom to, jak vysoká je jejich inteligence. Podobně důležitá bude u zdravotních sester především ochota pomáhat druhým, míra soucitu a pochopení, ale třeba také schopnost snášet utrpení druhých.

Pokud škola využívá psychologických testů tímto způsobem, je zbytečné, abychom z nich měli strach. Snaží se zjistit naše předpoklady. A když nás nevezmou na školu, ke které patrně nemáme osobnostní předpoklady, pak je to pro nás spíš dobře. Ušetřili jsme si pozdější zklamání z chybného kroku.

Lidé jim nedůvěřují

Většina lidí přesto nemá psychologické testy moc ráda. Jako by si v duchu říkali: "Kdo ví, co o mně ještě zjistí." Jestliže však testy bereme jako další doplňující kritérium, jsou tyto obavy zbytečné. Náš dosavadní školní výkon do značné míry odráží naši inteligenci.

Zkušený psycholog bere při interpretaci testů v úvahu i další faktory. Třeba možnost momentálního selhání, kterou u konkrétního dítěte zavinila tréma, oslabení po nemoci, starosti atd. Nebo to, že některým dětem nevyhovují testy na čas. Mají raději zkoušky bez časového omezení. V každém případě se bude zamýšlet nad případným rozporem mezi naším prospěchem a výkonem u zkoušek. Test mu může mnohé napovědět.

Body nevyjádří osobnost

Organizace MENZA, která se zabývá hromadným testováním inteligence, správně upozorňuje na jeho úskalí. Měří především logickou inteligenci, nikoli její další složky.

Také bychom neměli zapomínat na to, že výsledek testu je jedna věc a naše každodenní konání věc druhá. Důvěřujme tedy svému každodennímu jednání. To odráží naši inteligenci dost přesně. Pouze se to nedá vyjádřit číslem. Výsledek testu IQ postihuje jen část našich schopností, a proto bychom ho neměli přeceňovat.