Podle psycholožky Alice Vondrové je důležité, aby vztahy zůstaly alespoň společensky korektní. Potvrzuje, že se málokdy stane, že si dva lidé spolu sednou, dají si kafe a řeknou si: „Hele, mě už to takhle nebaví,“ a ten druhý řekne: „Máš pravdu, mě taky ne. Tak víš co? Podáme to.“ Tak to nebývá. Když se objeví takoví výjimeční lidé, rozcházejí se samozřejmě celkem kamarádsky a nedělají si zle.

Jenže skutečnost je obvykle taková, že jeden opouští a druhý je opouštěn. „Ten, kdo opouští a má v sobě alespoň nějaké zrno slušnosti a nad věcí nadhled, je schopen větší velkorysosti a kamarádského přístupu,“ říká Alice Vondrová. Opouštěný člověk v sobě má naopak obrovskou směs negativních pocitů – od lítosti, trpkosti, zloby až k nenávisti. A to se těžko zvládá.

Rozhodně se to hned po rozvodu nedá změnit jako mávnutím kouzelného proutku. Mnoho lidí tyto negativní emoce rozdmýchá ještě tím, že během rozvodu a při jednání o rozdělení společného jmění všechno vyhrotí. Následně však zjistí, že se svým ex-partnerem komunikovat potřebují, ale ono to už nejde.

Nejdůležitější je snaha se dohodnout

Psycholožka proto doporučuje, aby se obě strany vždycky snažily vyřešit všechno dohodou. „Partneři by se měli domlouvat i za pomoci psychologa, mediátora, notáře, to je jedno. Dohadovat se třeba půl roku, ale docílit dohody. Jakmile se lidé začnou soudit, tak se nenávist rozdmýchá mnohdy do obrovských rozměrů a pak už není cesty zpět,“ varuje Alice Vondrová.

Ten, kdo opouští a má v sobě alespoň nějaké zrno slušnosti a nadhledu, je více schopen velkorysosti a kamarádského přístupu,řekla Alice Vondrová

Takto rozehraná nenávist pak mezi lidmi trvá dál a nejvíce ji odnesou jejich děti. „Když jsou lidé bezdětní, tak ať se třeba pokoušou. V životě se už totiž nemusí vidět. Ale když mají děti, tak spolu v podstatě celý život budou muset být nějakým způsobem v kontaktu. A strašně zkomplikují život nejen dětem, ale vlastně i vnukům, protože tyto problémy se přenášejí dál přes generace,“ říká odbornice.

Je velmi těžké vychovávat děti, když se jejich rodiče nejsou schopni na ničem domluvit. Vždy je pro vztah dětí důležité, aby výchova matky i otce byla jednotná. Ve slušných rodinách se děti pravděpodobně budou stýkat i s druhým rodičem, nebo se rodiče domluví na střídavé péči. V takových případech je nutné spolu vycházet „alespoň korektně společensky slušně“, doplňuje psycholožka.

Šrámy na dětské duši

Psycholožka vysvětluje, že i emočně vypjatý vztah má svůj vývoj. I když se lidé pokusí rozejít kultivovaně, jsou emoce nejžhavější právě po rozvodu. Za rok už však situace vypadá jinak a za tři roky je zase úplně odlišná. Podle Alice Vondrové je ale pro dítě dlouhá doba čekat několik let, až maminka nebo tatínek vychladnou. Za takový čas mohou rodiče na malém dítěti napáchat nesmazatelné škody.

Rodiče by měli v každém případě zájmy svých dětí nadřadit zájmům svým. "V případě žen," říká Vondrová, „i když se dáma na toho tvora, který se s ní rozvádí, nemůže ani podívat, tak ho musí respektovat jako otce svých dětí a alespoň slušně se s ním bavit. Uvědomit si, že vášně vychladnou, život jde dál a ona bude mít jiné partnery, nebo si nastartuje úplně jiný svobodný život.“

Pro matku je podle psycholožky vždy výhodné mít s otcem svých dětí slušné vztahy. Protože on je pak také ochoten vyjít vstříc, když matka něco potřebuje. Např. víc peněz, jiné termíny na prázdniny, či když jede na služební cestu a potřebuje, aby potomky pohlídal.