Ovšem ty letošní Vánoce budou v něčem jiné - budeme je prožívat coby rodinka ve třech! Jasně, Alžbětka v tu chvilenku osm a půl měsíční bude mít všechny ty cinkrlátka a pochutiny těžce na háku. Zákeřně však její existence využijeme jako argument k velmi omezenému nákupu dárků. Ono ani nepůjde jinak. Holt, mimčo, peněz nedostatek, tu máš jablíčko či kus ořechu. Vnučka vám musí stačit, drahé babičky a tak dále..

Nejsem cynik. Já má rád tu vůni Vánoc. To konečné uvolnění a rodinu pohromadě. I ty dárky mě baví rozbalovat. Bříško si hromadou pochutin nacpat. I dávat, to hlavně, jak jinak. Ovšem už teď mám nutkání roztřískat radio, televizi (bílé vánoce..., pche!), rozcupovat všechny letáky. Ještě nejsou ani za rohem, ale výplach mozku už začal na 200%. Kupte tohle, kupte támhle to, samá sleva, nabídka úvěru, všechno úžasně výhodně až zadarmo. No neberte to! Jeden by získal pocit, že nejdůležitější prioritou v životě lidského červa je co největší úvěr (samozřejmě téměř zadarmo), snowboard, mobil (s vodotryskem), nové fáro (samozřejmě téměř zadarmo). Jen se pěkně zakousni, panáčku, a pak splácej. Ne že bych sám nebyl lapen a roky nesplácel. Nejsem obecně proti úvěrům, splácím. Ale rok od roku má chuť zavrtat se dva metry pod zem, jak se blíží ono magické datum, roste a roste (ta chuť).

Nakoupíte dárky za pár tisíc a dostanete za pár korun. Čím jste starší, tím je ten nepoměr nechutnější. Zase ponožky, zase slipy, zase holítka.

Já bych to zrušil. Jen bych si sedl k rodinné tabuli a svátečně pojedl a poklábosil. Díval se na světla stromků v oknech z balkonu a snil. Beztak má jeden hlavu jak kedlubna z vymýšlení, co že by to mohl koupit. V marketech se nedá hnout, venku je pošmourno, sníh nikde.. Romantika jako hrom.

Jsem okoralý dospělák, pozbyl jsem smyslu pro krásno. Jasně, že jo! Děti Vánoce milují! Jakpak by ne!

Všechny ty první dárky dodnes nosím v hlavě - razítka s Večerníčkem, autodráhu, angličáky - všechno bylo tak úžasné. Cinky-link a pod stromkem se nahromadilo tolik báječných věcí a lásky...

Nejspíš mě to zase chytne, až bude mít z toho všeho dcerka ten pravý dětský, nadšený požitek. Letos jí ještě postačí ňachňat v ručkách jehličí a třeštit oči na žárovičky.

Velkou, velikou rodinu, všichni se jednou za rok sejít, hmm, hezká limonáda. Kdo ví...

Alžbětko, Alžbětko, jak rád bych omládl o nějakých pětadvacet let. Z výšky 186cm se to všechno bláznění jeví nějak méně úžasné...