"Pravidelně v listopadu mají svou oslavu chlapci, kterým je ten rok pět let, a tříleté a sedmileté dívky," říká devětadvacetiletý tokijský rodák, Tomio Okamura, který žije v Praze. Při této příležitosti si Japonci na sebe poprvé berou kimono. "U nás na sídlišti se pořádala taková slavnost, hrála kapela, byly tam stánky s občerstvením a všechny dětičky v kimonkách," vzpomíná s tím, že později moc příležitostí obléci kimono není. Kromě oslavy dosažení plnoletosti, která v Japonsku připadá na dvacátý rok, se ještě kimona nosí při svatebních obřadech. "Právě k těmto výročím se kimona speciálně pořizovala. Většinou se pak ale uschovala na památku a již nenosila."

Nejdražší mají až patnáct vrstev

V Japonsku se móda kimon rozšířila v sedmém století. Největšího rozkvětu dosáhla v osmém až desátém století. Z té doby se zachovala krásně zdobená kimona, která hýřila barvami a používala se při korunovacích nebo při svatebních obřadech.

Vrcholná ženská kimona jsou dvanácti až patnáctivrstevná. Spodní vrstva je vždy jednoduchá, bílá, na ni se teprve nabalují další a další. U drahých kimon jsou - na rozdíl od prostších - používány lesklé látky a jsou více zdobena výšivkami. Objevují se motivy květin a zvířat. "Nemusejí však hýřit barevností," upozorňuje Tomio.

Kimona se liší také podle ročního období, pro která jsou určena. Letní jsou šita ze vzdušnější a pestřejší látky než zimní. Teplé barvy, jako třeba červená, nosí ženy. Šedá, tmavě modrá a černá kimona jsou spíše záležitostí mužů. Mužská kimona se navíc doplňují kimonovými kalhotami. K dámským kimonům patří pás, svázaný vzadu do mašle ve tvaru motýla nebo květiny.

Tomio připomněl, že se liší také kimona svobodných dívek a vdaných žen. "Svobodné nosí delší rukávy než vdané. Vdaná žena má více povinností v domácnosti, proto jsou kratší rukávy praktičtější," domnívá se Tomio.

Oblékání do kimona představuje půldenní záležitost, přesto se tento oděv velmi rozšířil. Důvodem je, že na rozdíl od evropského oblečení, zcela zakryje případné nedostatky ženské postavy. Všechny ženy vypadají v kimonu hezky.

Dnes se kimona sice běžně nenosí, ale přece něco z jejich módy zůstalo. Japonci nosí oblečení příbuzné kimonu - jukatu. Je to jednovrstevný oděv, který si oblékají hlavně v létě a někdy i na spaní.

Řemeslo se dědí

Klasická kimona se zásadně vyráběla ručně, a toto řemeslo se dědilo z generace na generaci. "Každý výrobce má svoje specifické motivy, určitou květinu, geometrický vzor a podobně," poznamenává Tomio.

Kimono se tvoří z jednoho kusu látky o délce 12 až 13 metrů a šířce 36 až 40 centimetrů. Látka se rozstříhá na osm kusů a z nich se kimono sestavuje. "Výhodou pak je, že v případě poškození stačí vyměnit pouze jeden díl, a ne celé kimono. Jeho pořízení je totiž hodně nákladné. Lepší průměr stojí kolem deseti tisíc dolarů (přibližně 300 tisíc korun). Špičkový výrobek přijde i na jednou tolik."

K propracovaným kimonům patří i složitý účes, který se vytvářel téměř polovinu dne. "V době, kdy se oblékala kimona, vůbec neexistovaly normální polštáře. Všechny ženy měly místo polštářů špalíček, aby se jim účes nepoškodil. Musel vydržet tři týdny až měsíc." Mužské účesy z doby rozkvětu kimon přetrvávají u dnešních zápasníků v sumo. "Tenkrát všichni Japonci nosili dlouhé vlasy. Sčesali je a poskládali do pruhu," říká Tomio.

Doplňuje, že ke kimonu se obouvají speciální boty dzóri. Jsou to pantofle s provazem mezi palcem a ukazováčkem. K tomu se v Japonsku vyrábějí ponožky, které mají zvláštní otvor na palec. Když prší nebo sněží, tak se pantofle doplňují plastikovým krytem.

"Ke každému kimonu patří neodmyslitelně vějíř. Na ten se nesmí zapomenout." Je to velmi praktické, zvlášť v létě, kdy je horko. Mnoho Japonců nosí dodnes vějíř v tašce," dodává Tomio Okamura.