Podle klinické psycholožky Anne Devlinové bohužel nelze přesně určit, v jakém věku žena tímto obdobím projde, protože okamžik bilancování, kdy každá z žen začne hodnotit svůj život a porovnávat, co původně chtěla, se skutečností, přichází zcela odlišně. U někoho tento stav může nastat v pětadvaceti, u jiného v padesáti.

„Pokles životní pohody je pravděpodobně nastartován výzvami středního věku. Je to období, kdy se lidé zastaví, aby zhodnotili zásadní otázky svého života, jako jsou například: Opravdu jsem uspěl? Je mé manželství dobré? Tento vnitřní stav se obvykle ustálí až po šedesátce,“ říká lékař Robert N. Butler, prezident Mezinárodního centra dlouhověkosti z New Yorku.

Začátek krize tedy záleží na životním stylu a událostech. Pokud se žena brzy vdá či velmi brzy dosáhne úspěchů v práci, může krizi zažít ve třiceti i dříve, ale začne-li se zodpovědným životem později, pak pocítí stejný pocit až třeba v padesáti.

Někdy však nástup krize uspíší životní události jako úmrtí blízkého člověka, ztráta zaměstnání, rozvod, vážná nemoc apod.

 

Pokles životní pohody je pravděpodobně nastartován výzvami středního věku. Je to období, kdy se lidé zastaví, aby zhodnotili zásadní otázky svého života.lékař Robert N. Butler

 

Ztráta identity

„V období krize středního věku v každém opět ožívá adolescentní velké téma identity. Ptáme se, co si počít s druhou polovinou života, abychom ji prožili autenticky, pravdivě, celistvě a nerozpolceně.

Pokud se dokážeme vyrovnat se ztrátou mládí, stárnutím a vizí naší smrtelnosti, nalézáme pak hlubší životní ponor a nastupujeme cestu badatele ve vlastním vnitřním světě,“ vysvětluje ve své knize Cesta životem náš přední psycholog Pavel Říčan.

Jeho slova potvrzují i ostatní odborníci. Podle nich si lidé začnou uvědomovat, že jim skutečně skončilo období dětských snů a také hrdinských výkřiků dospívajících. Pryč jsou sny o nesmrtelnosti, ale i idealistické věty typu „Nebudu dělat stejné chyby jako moji rodiče“ apod. Najednou před nimi stojí tvrdá realita dospělosti.

Podle psychologa Devlina krize nastává, když začnete mít pocit, že víte, kdo jste a jak jste vnímáni společností, a že existují vnější síly, nad kterými nemáte a nikdy nebudete mít kontrolu. Jedná se tak v podstatě o krizi identity.

Někoho krize zlomí, jiné posune

Krize středního věku může být pro mnoho žen bolestivou až destruktivní zkušeností, ale zároveň může ženu tzv. nakopnout. V tom tkví i základní rozdíl mezi druhou mízou žen a mužů. Ženy k této životní změně přistupují mnohem pozitivněji, s dvojnásobnou mírou očekávání lepší budoucnosti.

„Je to skutečně velmi zajímavé, ale i když je u ženy krize vyvolána často negativními situacemi, jako je rozvod, nemoc či osamostatnění potomků, tak proměna bývá překvapivě pozitivní,“ říká pro Daily Mail Sue Shellenbargerová.

Ženy si totiž často během krize uvědomí, že je nejvyšší čas myslet i na sebe, a nejen na blaho ostatních. A tak se začnou mnohem více věnovat samy sobě a upřednostňovat vlastní zájmy před ostatními. Což je zajisté posouvá někam dál.

Eva Longoria alias Gabriele Sollisová ze Zoufalých manželek se svým zahradníkem

Eva Longoria alias Gabriele Sollisová ze Zoufalých manželek se svým zahradníkem.

FOTO: fotobanka Profimedia

Touha po lepším sexu

Během bilancování ženy narážejí velmi často na svůj neuspokojivý sexuální život, neschopnost přijmout tělo stárnoucího partnera a všeobecně nudu ve vztahu.

„Takzvaná druhá míza většinou nepřichází sama od sebe. Existuje však jeden biologický faktor, který je schopen probudit dlouhodobě dřímající a snad už i zcela ztracenou touhu. Injekcí živé vody je změna sexuálního partnera,“ říká sexuolog Radim Uzel.

Ženy se prostě ještě necítí být tak staré, aby se smířily s občasným milováním, natož s neuspokojivým milováním. Najednou mají potřebu být zase žádoucí a chtěné, což po letech s manželem již necítí.

V ten moment u nich převáží pocit, že to již se svým partnerem nikdy nezažijí, a začínají se poohlížet jinde a často vybírají z řad o dost mladších mužů, tzv. zajíčků.

Nejde jen o sex, ale i o všechny něžnosti, romantické okamžiky i nejrůznější aktivity, jako je společné kino, jízda na kole, výlety po romantických místech, ale i adrenalinové aktivity. Žena prostě touží změnit celkově svůj dosavadní životní styl.

Zajíčci jim v tom napomáhají i tím, že k nim velmi často vzhlížejí a oceňují jejich životní i sexuální zkušenosti. Navíc jim pomáhají i s organizováním volného času, kdy vše nestojí jen na nich, a ženy alespoň v tomto ohledu mohou vydechnout.

Druhé šance

Pro nové začátky ženy vždy nepotřebují nové partnery, jelikož si moc dobře uvědomují, že i s novým partnerem člověk po čase zajede do starých kolejí. A proto se obvykle nejprve pokoušejí obnovit současné vztahy.

Začnou tedy s novým elánem organizovat volný čas sobě i partnerovi. A celkově přenastavovat pravidla společného soužití, včetně sexuálních hrátek. Dělají tedy vše proto, aby dosavadní vztah oživily. Pokud se muž přizpůsobí, pak je vše na nejlepší cestě k lepší budoucnosti, ovšem nestane-li se tak, stojí před ženou často další rozhodnutí. Zůstat, či odejít?

Slabší povahy se pak po neúspěchu utápějí v hlubokých depresích nebo rezignují. Ostatní situaci řeší buď nevěrou, anebo ukončením vztahu.