Snaha o potomka přirozenou cestou bude za deset let natolik složitá, že se nejčastější metodou početí stane umělé oplodnění (IVF). Běžný způsob totiž bude stát páry tolik energie a nervů, že tvorbu svých potomků raději svěří rovnou specialistům na reprodukci a ušetřený čas věnují kariéře.

Šokující vizi budoucnosti načrtl John Yovich, veterinární lékař z Murdoch University v australském Perthu. Informoval o ní server Daily Mail.

IVF bude mít až 100procentní úspěšnost

Mladé páry mají totiž už dnes i přes intenzivní snažení jen čtvrtinovou šanci, že zplodí dítě přirozenou cestou. Nad 35 let je šance už jen desetinová. A zatímco se tato šance bude nejspíš ještě snižovat, pravděpodobnost otěhotnění při využití IVF bude prudce stoupat. Nyní je asi padesátiprocentní, do deseti let ale bude téměř stoprocentní, věří Yovich.

"Přirozená lidská reprodukce je i v tom nejlepším případě dosti neefektivní proces," tvrdí odborník. "Do pěti až deseti let budou páry blížící se čtyřicítce považovat IVF za první variantu, když se rozhodnou mít dítě," říká Yovich, který zakládá své tvrzení na faktu, že například u skotu funguje umělé oplodnění téměř stoprocentně a tuto úspěšnost lze podle něj zopakovat i u lidí.

Jeho kolega Gabor Vajta řekl, že zkumavková metoda je u skotu stokrát úspěšnější než přirozená cesta a IVF bude u lidí brzy úspěšnější než sex.

Pro katolíky bude nový trend oříšek

Nový trend ovšem podle odborníků vyvolá i mnoho etických otázek. Vyrovnat se s ním bude muset například katolická církev, pro kterou soulož přestane mít opodstatnění v tvorbě dětí. Zároveň jí nejspíš nezbude, než přehodnotit svůj postoj k IVF.

"Římsko-katolická církev je v otázkách rozmnožování velmi konzervativní. Neschvaluje nejen léčbu metodou mimotělního oplodnění, ale má problém s léčbou neplodnosti vůbec. Dítě považuje za dar, nikoli za něco, na co je „nárok“. Podobně konzervativní je i v otázce antikoncepce – neschvaluje prakticky žádnou metodu," sdělil Novinkám MUDr. Jan Šulc z Centra reprodukční medicíny GEST.

Zásadní problém je podle něj v tom, že římsko-katolická církev má za to, že jedinec vzniká okamžikem splynutí spermie a vajíčka. "Vzniká se vším všudy, tedy včetně duše. Od toho okamžiku se s ním musí jednat jako s každou jinou lidskou bytostí. Takže nepřichází do úvahy například mražení embryí. Zajímavé je, že jiná náboženství (islám, judaismus) věří, že ke vzniku nové bytosti dochází až později, a to o desítky dnů".

Rozpor mezi vírou a touhou po dítěti

Jan Šulc si podle svých slov osobně vzpomíná na jeden pár, který měl s rozporem své víry a zájmem řešit neplodnost opravdu velký problém. Shodou okolností byli oba lékaři, takže se v problematice velmi dobře orientovali. IVF program byl vzhledem k těžce patologickému spermiogramu muže a poškozeným vejcovodům ženy jedinou racionální možností léčby. Nakonec k této léčbě dali souhlas, odmítli ale mražení nadbytečných embryí. Takže jsme oplozovali pouze tři vajíčka z deseti, aby nevznikla embrya, která bychom nezavedli do dělohy. Naštěstí se vše podařilo a dnes již mají pětiletou holčičku.
Rozpor mezi touhou po dítěti a vírou může pro řadu párů představovat opravdu složitou situaci.

V zemích s katolickou tradicí je podobný postup, jaký MUDr. Šulc popisuje výše, častý. "Například v Itálii je zákonem zakázáno oplozovat větší počet vajíček. Tato restrikce může ale přinést i pozitiva. V Itálii mají lékaři, kteří se zabývají asistovanou reprodukcí, zdaleka nejlepší výsledky v mražení lidských vajíček, tedy v metodě, která celosvětově příliš dobře nefunguje a je pro všechna pracoviště určitou výzvou pro budoucnost," říká Jan Šulc.

Experimenty s geny

Masové využití IVF ale může způsobit nejen náboženské morální dilema. Yovich očekává, že společně s novým trendem se začne experimentovat s genetickou výbavou člověka.

Podle něj je možné očekávat boom eugeniky (studium metod, které povedou k dosažení co nejlepšího genetického fondu člověka) s tím, že rodiče budou chtít dětem předat jen takové genetické informace, které považují za žádoucí.

Mnohé sci-fi příběhy tak možná nabírají reálné obrysy. Například už v románu Aldouse Huxleyho Brave New World z roku 1932 je lidská reprodukce nahrazena procesem, v němž jsou naprosto totožné děti pěstovány v líhních.