Vnímá a vstřebává je podle svých nedospělých představ a potřeb, někdy spontánně, jindy víc racionálně.

Potřeba vlastnit

V dnešní době jsou děti i vnoučata zpravidla hýčkány a zahrnovány vším, co dovolí rozpočet jejich rodičů a prarodičů. Pestré a nepřeberné spektrum hraček, pamlsků i dalších lákadel působí na dětské prožívání a postupně se rozvíjející potřebu něco mít a něco vlastnit.

Tyto pocity umocňuje zejména televizní reklama, i když by se na první pohled zdálo, že jí děti v tomto věku ještě nemohou porozumět. Pravda je ale právě opačná, neboť naši potomci si velmi rychle zapamatují a vybavují, co se jim zde nabízí, a přirozeně vyžadují vlastnictví předvedených věcí.

Při nákupech se proto mohou rodiče dostávat do úzkých a prožívat se svými ratolestmi mnohou horkou chvilku. Potom se zdá k nepřežití i vcelku banální záležitost, jakou běžný denní nákup bezesporu je. Ale i takovou situaci je možné zvládnout bez většího vypětí.

Zlobení z nudy

Pokud musí zákazník absolvovat velké a obtížné nákupy s malým dítětem, měl by počítat s různými projevy jeho chování a nedat se jimi zaskočit. Milý potomek bude určitě prosazovat svoji osobnost a zároveň reagovat na momentální situaci a veškeré podněty, které ho v prodejně obklopí. Tomu pak bude odpovídat i jeho chování.

Když dítě při nákupech běžně a opakovaně pláče a křičí, může to mít jednoduché příčiny. Nudí se, je unavené a podrážděné, potřebuje spát a odpočívat. A tak si často vynucuje věci, které mu rodič nemůže nebo ani nechce poskytnout. Protože se rodiče soustřeďují především na zboží, snaží se, často i velmi nevybíravě, upoutat jejich pozornost. To vše může vyvrcholit až extrémní reakcí, kdy se dítě dlouhodobě vzteká, dokud nedostane to, po čem v oné chvíli touží.

Samozřejmě že se tak neprojevují všechny děti, záleží na jejich temperamentu a emocionalitě. Dá se ale předpokládat, že u těch živějších, které se navíc chtějí za všech okolností prosadit, mohou zmíněné reakce přicházet častěji.

Prevence je nutná

Všechny uvedené příčiny si rodiče umějí vybavit, většinou je i chápou, ale ne vždycky dokáží zmíněnou nepříjemnou situaci vyřešit. Jak tedy zvládnout nakupování s malým temperamentním potomkem: 

Vhodná doba. K nákupu je třeba vybrat čas, kdy se dá předpokládat, že dítě nebude unavené a ospalé. Vyplatí se také ještě doma předem připravit potomka na to, že se jede na velký nákup a že to musí vydržet. 

Drobná odměna. Jako mávnutí zázračným proutkem může působit motivace budoucí drobnou odměnou. Slibu "Po nákupu půjdeme na zmrzlinu" zpravidla neodolá ani zkušený zlobil(ka), zejména počínají-li si rodiče opravdu důsledně. 

Stálý kontakt. Při nákupu by se měl zákazník věnovat nejen zboží, ale i mluvit a udržovat neustálý kontakt s dítětem, aby mělo pocit, že na něj rodič či prarodič nezapomněl. 

Počítat do deseti. Když už přece jen nastane v chování dítěte extrémní reakce, doporučuje se nejprve zhluboka nadechnout a raději ještě napočítat do deseti. Pak toho malého pohlaďte, bez křiku mu zdůvodněte, že ne vždy může dostat, co si momentálně přeje. V této souvislosti chci upozornit, že tělesné tresty jsou nejméně účinnou metodou, jak chování dítěte ovlivnit. Vyplatí se prostě zkusit odlišnou reakci, než očekává, tedy být sice milí a klidní, ale zároveň důslední v odmítání jeho požadavků.

Jenže co okolí, namítne mnohý? Všímá si, pohoršuje se, odsuzuje? Na to existuje jediná odpověď. Můžete si být jistí, že pozorování a hodnocení ze strany okolí není vůbec důležité. Významné je, aby se uklidnilo vaše dítě.