Tohle potká „jen“ každý druhý pár, alespoň podle statistiky, která kupříkladu v roce 2008 konstatovala skoro padesátiprocentní rozvodovost vzhledem k uzavřeným sňatkům. Vemte si, kolik nešťastných žen se muselo vzpamatovávat ze ztráty iluzí a učit se žít jinak. A kolik jich ještě nelze statistikou podchytit.

Kdy je partner přítěží

Obětí rozvodů a rozchodů je dost, protože vztahy jsou nestálé. Nejhůř je na tom ta, kterou rozchod zaskočí. Musí se vypořádat nejen s náhlým osaměním, ale i se šokem z nečekané situace.

Své si vytrpí také iniciátorky rozchodů či rozvodů. Odhodlání k něčemu takovému jistě není bez příčiny. I ony si musejí zvykat na to, že už nejsou dva.

Osvobozující pocit může mít jen žena, která se rozvodem zbavila tyrana, ochlasty a nebo nemakačenka. Pro ni je znovu nabytá svoboda odměnou za utrpení, které si spojením s takovým mužem přivodila. Bude se však těžko vzpamatovávat a nejspíš hodně dlouho nezatouží po novém vztahu.

Tohle je ovšem smutná výjimka, které se dá v některých případech předejít dostatečně dlouhým poznáváním toho, s kým chci do manželství vstoupit. Začne-li muž pít poté, kdy ho vyhodili z práce a jinou nenachází, je to sice omluvitelnější, ale ne akceptovatelné. Se slabochem se žít nedá, je lepší být sama.

Za chlast se utrácet nebude

Spousta žen právě tohle nedokáže. Raději se nechávají stahovat dolů, než by se vzdaly konvence párového soužití. Dokud jsou rodina, mají pocit společenského uznání, i když si představují, jak volně by se jim dýchalo, kdyby se toho slabocha dokázaly zbavit.
A nejde jen o pocit svobody, ale také o životní úroveň. S penězi, které šly dřív na alkohol, se dá naložit užitečněji, což ocení hlavně děti. I tohle je ovšem výjimka, kdy se ženě po rozchodu finančně uleví. Ve většině případů peněz ubude.

Přesto některým ženám znovu nabytá svoboda zevšední a dostaví se pocity sebelítosti. Tím, že odpadly hádky a starosti, jako by zbylo víc času uvědomovat si svoji osamocenost. Najednou se začnou ptát, zda jim nebylo lépe s ním. Dokážou si ho najednou idealizovat a zlehčovat to, co jim dříve vadilo.

Bohužel jsou na nejlepší cestě sklouznout do starého způsobu života a buďto vzít svého slabocha znovu na milost, nebo si najít jiného a zbrkle si ho nastěhovat k sobě či naopak, spálit mosty a začít u něj.

Všechno má svůj čas

Ať ženy zůstaly samy proto, že je partner opustil, nebo je k tomu dohnal on, měly by nějaký čas žít samy, případně jen s dětmi. O proplakané noci asi nouze nebude, ale to patří k věci. Kdo umí plakat, má výhodu, se slzami dostane ven spoustu emocí. Časem bolest poleví a zbude jen nutnost zvládat každodenní povinnosti.

Přibylo jich, teď je třeba dělat i to, co zvládal partner. Jenže i tohle je kámen úrazu. Jestliže je žena donucena zabývat se pracemi, které dosud považovala za mužské, má opět tendenci litovat se.

Virtuální terapie

Možná by si to tak nebrala, kdyby našla spřízněné duše, které se potýkají s podobnými problémy. Tady se hodí i ten zatracovaný internet, který se dá pořídit za tři stovky měsíčně. Malý notebook vyjde na pět tisíc. Investice se vrátí prostřednictvím lepší nálady, neboť jak víme, sdílená bolest je hned menší.

Stačí napsat heslo „rozchod s partnerem“ nebo jen „rozchody“ a opuštěná duše už není sama. Leccos si přečte, na některých webových stránkách se dá na toto téma i chatovat. Dostane se jí spousta rad i povzbuzení, může poznat nové přátele.

Taková terapie má jednu velkou výhodu: Tím, že se žena anonymně vypovídá na internetu, neobtěžuje své nejbližší, kteří už před ní utíkají. Navzdory snaze nedělat to, nakonec se stejně zase začne bavit o tom, že ji ten parchant opustil, zklamal, sebral ideály nebo pro změnu neobstál…

Pozor na pocity outsidera

Opravdu hrozně se cítí ta, která byla opuštěna kvůli jiné, nebo, což je ještě horší, bez udání důvodu. Takové ponížení, říká si. S ním přichází ztráta sebevědomí, které bývá provázeno nejistotou.

Nebezpečí je, že se tyto stavy mohou promítnout v práci, kde si dotyčná přivodí další nepříjemnosti. Není nic horšího, než po rozchodu ještě výpověď.

Jednou z prvních reakcí po takovém rozchodu je i tendence propadat depresím a přestat o sebe jako „správný“ outsider pečovat. „Komu na mně záleží,“ napadá odkopnutou ženu. Některá těm pochybám o sobě začne věřit a vidí v zrcadle ne jedinečnou osobnost, která dokázala a zase dokáže být přitažlivá a zajímavá, ale chudinku, kterou nechal chlap.

Pryč s masochismem

I když je to bezprostředně po rozchodu těžké, stojí za to věnovat se sama sobě. Jistě každá najde spoustu nedostatků, které najednou vidí očima expartnera. Co s tím? Těžko jí však vysvětlit, že to, co náhle před zrcadlem objevila, určitě nebylo důvodem, proč zůstala sama. V této chvíli je prostě náchylná k sebepodceňování.

Ve skutečnosti ty nedostatky nejsou zdaleka tak strašné, jak se jeví. A můžou být ještě nepatrnější, stačí mít odvahu se s nimi sžít.

Učit se zdůrazňovat přednosti a zakrývat nedostatky zabere nějaký čas, takže ho aspoň zbude méně na zbytečný masochismus. Místo sebemrskání je mnohem lepší zapracovat na sobě. Nevážil si mě? Nevadí, ten příští mě určitě ocení! Ale než ho potkám, musím na sobě trochu máknout.

Je to dobrá taktika i navenek, neboť jí lze ukázat všem, kdo opuštěnou zaškatulkovali mezi odkopnuté, že se pletou. Není odkopnutá, je jen na cestě k lepšímu životu.

Odpuštění

Ještě jeden pocit dokáže velmi znepříjemnit život ženy po rozchodu. Jde o nenávist, a ta nebývá dobrou společnicí. Je-li jí slečna nebo expaní prostoupena, klade sama sobě těžké překážky v komunikaci s lidmi a také s novými partnery.

Přece to, že nebyla dost dobrá jednomu, ještě neznamená, že už se nikdo jiný nenajde. Možnost znovu se zamilovat není absolutně vyloučena, ovšem budeme-li svoji novou lásku bavit stížnostmi na starou, přijdeme o ni. Koho baví tak negativní konverzace? Založit vztah na nenávisti nejde, proto je moudré věnovat čas po rozchodu odpuštění.
Některá to zvládne sama, jiná potřebuje pomoc od blízkých, a nebo terapii. Vážně stojí za to ji podstoupit, protože není nic víc osvobozující, jako když dokážeme zapomenout na křivdy a toho, kdo se jich dopouštěl, začít brát jako ostatní. Je-li to otec dětí, tím lépe pro ně. Budou-li vidět, že je máma k tátovi, který odešel, velkorysá, naučí se zvládat svůj život bez traumat.

Nic není černé nebo bílé

Ačkoli to může znít jako výsměch, obzvlášť ženě, která zrovna osaměla, může být rozchod prvním impulsem k lepší budoucnosti. Jestliže to v páru hodně neklape a nic nepomáhá k usmíření, nekyne žádná naděje na nápravu a společný život začne být neperspektivní. S ubýváním posledních zbytků lásky nastoupí ničivé antagonismy a stanou se neuvěřitelně těžkým břemenem.

Nešťastné soužití se nedá utajit, vždycky vyjde najevo. Člověk ztrácí energii a zájem o okolí. Brzy si každý v jeho blízkosti všimne pohaslého pohledu, smutného výrazu, absence optimismu a jakékoli chuti zapojit se.

Od tak depresivního způsobu života není daleko ke ztrátě imunity a náchylnosti k nemocem. Proto lze považovat rozchod za šťastnou událost. Přinutí nás začít znovu.

Opět na startu

Spousta lidí, kteří to mají za sebou, potvrdí, že je rozchod vlastně nakopl. Jakmile se smířili s tím, že už se nedá nic vrátit, uvědomili si, že můžou začít věci měnit. Jistě známe nějakou ženu, která poté, co se rozvedla nebo rozešla, za čas zkrásněla.
Přestala se trápit tím, co nemohla změnit, a našla si to, co měnit mohla. Získala nové přátele, koníčky, objevila možnosti dalšího vzdělávání a tím pádem i postupu v kariéře. Které se tohle podaří, může opravdu mluvit o štěstí, neboť má šanci seznámit se s mužem, jehož potká ve sférách, které by pro ni zůstaly nedostupné, kdyby nezůstala sama. To je paradox!

Všechno z gruntu jinak

Vše řečené je reálné. V každém věku dokáže žena začít znova. Může se začít víc věnovat své práci a něčeho v ní dosáhnout, nebo si jen víc vydělat. A když už byla řeč o tom, že začne přebírat i mužskou funkci ve své domácnosti, kde je psáno, že je to pouze bolestivá záležitost? Tak třeba pravidelný nákup v obchodě s náhradními díly či elektronikou, což je většinou navýsost mužský prostor, může být počátkem nové konverzace. Najednou se nebaví o vaření, ale o tom, zda má koupit levý či pravý zámek do dveří a doplnit krabici s nářadím novým křížovým klíčem na utahování šroubků.

A když se zeptá nezadaného kolegy nebo známého, jak zapojit nové DVD, může to skončit společným posezením a posléze i něčím víc…

Ženám, které jsou právě samy, to zní jako pohádka, ale je to realita.

Realita, žádný happy end

Sylvu opustil idol, kterého si vysnila. Když jí dal ten černovlasý právník v obleku na míru první pusu, vznášela se jako saze ve větru. Zpočátku jí nevadilo, že na ni má málo času, protože ctila jeho profesi. Byli spolu tak málo, až jednou nepřišel a už se neozval. Pád z výšin, v nichž se pohybovala, bolel, ale ne tolik, aby truchlila nadosmrti. Když jí kamarádky domluvily schůzku naslepo, šla na ni. Místo kravaťáka má sportovce, s nímž chodí po horách a je jim spolu moc dobře. Hlavně na sebe mají dost času.

Magda se musela vyrovnat se samotou po třicetiletém vztahu. Manžel ji nechal kvůli mladší. V zoufalství šla ke kartářce. Výklad ji natolik zaujal, že se o karty začala víc zajímat. Chatovala na webovkách různých kartářek, až narazila na pozvání k týdennímu semináři v místě, kde dosud nikdy nebyla. Při večeři v penziónu, kde byla ubytovaná, se Magda seznámila s pánem, který tam přespal jednu jedinou noc. Byl na služební cestě a shodou okolností pocházel se stejného města jako Magda. Začali spolu chodit.

Když se Inka rozešla s nevěrným přítelem, chtěla už zůstat na věky věků sama. Ve vztazích se jí prostě nedařilo. Jak šel čas, napsala jednou zcela náhodou na Facebooku jméno jednoho muže, kterého kdysi znala a obdivovala. Dodnes neví, proč to udělala a jak si na něj vůbec vzpomněla, neviděli se 15 let. Jaké to bylo překvapení, když odpověděl a přiznal, že je rozvedený. Tahle náhoda skončila dokonalým „hepáčem“ a není to červená knihovna, je to opravdu život.