Roste od roku 1989 počet neplodných párů? Pokud ano, souvisí to např. se změnou životního stylu?

Neplodných párů stále přibývá, ale nejedná se o dramatický posun. Jde asi o nějaké tři, čtyři, pět procent za dvacet let. V současnosti má problém každý šestý až sedmý pár. Došlo ale k jednomu zcela zásadnímu posunu - snaží se otěhotnět stále starší ženy. Souvisí to samozřejmě s onou změnou životního stylu, kdy je možné reálně dělat kariéru, cestovat, kdy je spousta jiných aktivit, které před rokem 1989 nebyly. Z toho důvodu ženy i muži posunují reprodukci do pozdějšího věku.

A ve vyšším věku nastává problém s početím?

U žen poměrně neochvějně tikají biologické hodiny. Kolem pětatřicátého roku u nich začíná plodnost klesat a po čtyřicítce je spíše výjimečné, když žena otěhotní. Stává se to, ale jde opravdu o vzácnost. Když se čas na početí zplošťuje tím, že se dělá kariéra, nebo se poznává svět, tak může nastat problém. K nám chodí relativně hodně párů, kdy je žena právě ve věku nad třicet let, a kdy je pomoc již složitější.

Pokud se týká mužů i u nich je po roce 1989 patrný stoupající věk při zakládání rodiny, ale nejde o až tak zásadní problém.

Jaký věk byste doporučil pro první dítě?

Je dost důležité, jestli je to dítě první a poslední. Partneři by se měli shodnout na představě, jak jejich rodina má vypadat. Jestli se dohodnou na jednom dítěti, tak si myslím, že rozumná nejzazší hranice je 32 let. Na každé další dítě je třeba odečíst minimálně dva roky, protože necelý rok trvá těhotenství, rok může trvat kojení a děti by také měly mít od sebe nějaký rozestup.

Ve vašich rozhovorech jsem si všimla, že párům, kterým se nedaří otěhotnět, většinou doporučujete počkat rok a teprve poté problém řešit. Nenastává po roce nezdaru riziko psychického bloku?

Spíše se jedná o mediální a společenský tlak. Ačkoli se o neplodnosti už mluví poměrně dost, stále je to málo. Nikdo si totiž neuvědomuje, že my - lidé se rozmnožujeme docela špatně. Do půl roku se to povede asi jen polovině párů, které jsou úplně v pořádku. Takže si myslím, že ten rok je skutečně rozumný.

Neplodnost je Světovou zdravotnickou organizací stanovená jako nemoc, právě až po uplynutí toho jednoho roku. Já si opravdu myslím, že to je rozumné. Ale musí se samozřejmě zohlednit věk. Když je ženě např. 38 let, tak jí nebudeme říkat, ať rok počká. Ale mladé ženě, které je 28, 29 let, o mladších ani nemluvím, bych to doporučil.

Je problém přinutit pány k návštěvě vašeho pracoviště ?

To se trošinku posunuje. Mužská neplodnost je více ventilována. Když zavolá pacientka, která má problém s neplodností, tak ji objednáme i s partnerem. Samozřejmě se stane, že přijde sama. Ale co nejdříve chceme, aby přivedla i partnera. I kvůli tomu, abychom viděli, že skutečně nějaký partner existuje, že se jedná o pár, který se chce léčit.
Ale u mužů pozorujeme jiný zajímavý jev. Občas mají problém s jednoduchým vyšetřením, kterým je spermiogram. Je to trochu žinantní, ale důvodem je nejspíše strach, že se ukáže, že je u něj chyba. A to řada mužů radši nechce vědět.

Dá se procentuálně vyjádřit, u kolika žen je neplodnost zdravotním problémem a u kolika např. psychickým?

Podíl psychiky se nedá odhadnout, protože se obtížně diagnostikuje. Tvrdí se, že zhruba deset, patnáct procent potíží s plodností může být na podkladě psychiky. Ale stále nevíme, jestli tam není i něco jiného.

Můžeme říci, že zhruba u 35 % je problém jasně na straně ženy, u 35 % na straně muže a u 30 % zřejmě u obou. Z těch 35 % u ženy je přibližně jedna třetina problémů v oblasti hormonální, třetina je způsobena onemocněním vnitřního genitálu - sem patří například pozánětlivé poškození vejcovodů, endometriosa nebo vady dělohy - a u jedné třetiny příčinu dosud nedokážeme přesně určit. A právě sem patří psychika.

Co je umělé oplodnění?

Umělé oplodnění rovná se asistovaná reprodukce. Ale není to jen miminko ze zkumavky! Miminko ze zkumavky je jedna z možností umělého oplodnění. Jedná se o mimotělní oplodnění, což se rovná IVF program.

Další možností je inseminace, kdy upravujeme spermie a zavádíme je do pochvy, do hrdla děložního nebo nejčastěji přímo do dělohy. Ženy pojmy velmi často zaměňují.

Dárcovství vajíček a spermií spadá pod co?

Dárcovství vajíček pod mimotělní, protože je oplodňujeme mimo tělo. Dárcovství spermií spadá do obojího. Může se použít k inseminaci, nebo k IVF. Dárcovství musí být ze zákona anonymní.

Jak vlastně probíhá vyšetření, stanovení diagnózy?

Když se na nás pár obrátí, tak mu hned nebudeme dělat miminko ze zkumavky. Pokud on na tom vysloveně nebude trvat a pokud té ženě nebude 38 a více let. Ale když je dost času, začínáme od jednoduchých neinvazivních nezatěžujících metod a postupujeme k těm složitějším. Vždy chceme, aby přišli oba partneři, ne jenom žena, abychom si vše ujasnili. Velmi záhy vyšetřujeme spermiogram. Jeden patologický nález nic neznamená, chceme druhé vyšetření, protože se může jednat o náhodný propad. Je důležité, aby mezi vyšetřeními byl odstup alespoň dva měsíce. U ženy vyšetřujeme hormonální hladiny a sledujeme, zda dochází či nedochází k ovulaci. Pokud najdeme problém, snažíme se ho odstranit.

Proč má být takový rozestup mezi vyšetřením u muže?

Málokdo ví, že vývoj spermií trvá asi 70 dní. To, co je dnes k dispozici, vzniklo před dvěma měsíci. Takže, aby to byl jiný vzorek, chce to odstup.

Co dál obnáší vyšetření u žen?

Doplňujeme určitě ještě vyšetření průchodnosti vejcovodů. Abnormality, na které přijdeme, se ihned snažíme napravit. Hodně žen například nemá ovulaci, stačí tedy podání léků, které ovulaci spustí. U některých žen prokážeme špatnou funkci štítné žlázy, což se dá opět poměrně snadno léčit, některé mají zvýšený hormon prolaktin , což též brání otěhotnění. Stačí tento hormon snížit. Je to záležitost dvou, tří měsíců.
Snažíme se postupovat rychle a vyhovět přání párů. Teprve když nenajdeme žádnou příčinu, kterou bychom jednoduše odstranili a pomohli, nabízíme asistovanou reprodukci. A pokud je dost času, tak nejprve v jednodušší formě inseminace, která je finančně nenáročná, nemá prakticky žádná rizika a pár neomezuje. Může se kombinovat i s normální sexuální aktivitou. Inseminací obvykle neděláme více než tři až šest. Pokud neuspějeme, teprve pak nabízíme miminko ze zkumavky.

Na druhou stranu miminko ze zkumavky můžeme nabídnout hned, když zjistíme např. neprůchodné vejcovody. A tento postup můžeme nabídnout hned i v případě, když zjistíme opakovaně závažný problém ve spermiogramu.

Kolik párů se na vás za rok obrátí?

Za rok 2008 se na nás obrátilo přes 400 párů. Do konce roku 2009 jsme dokázali pomoci 46 % z nich.

Jaká je úhrada zdravotní pojišťovny u inseminací?

Hradí jich šest. Je problém, že je u nich potřeba ultrazvukového vyšetření a pojišťovna hradí pouze čtyři za kvartál a sedm za rok. Jedno kolo může pár s případnými doplatky na léky a úhradou ultrazvukových vyšetření nad rámec pojištění stát kolem tisícikoruny.

A u mimotělního oplodnění?

U mimotělního oplodnění se spoluúčast léčeného páru nepohybuje ve stovkách, ale spíše v tisících, má-li jít o skutečně kvalitní cyklus. Je to drahé, ale pokud u nás uděláme IVF cyklus nejlépe jak umíme, přesáhne doplatek 20 000 korun a pojišťovna k tomu dále přispívá asi 60 000.

Proč se zvyšují počty potratů v posledních letech?

Má to dva aspekty. Za prvé, nyní se o potratech mnohem více ví. Během pár dnů ví díky gravitestům každá žena, že je těhotná. To dříve nebylo. Existují časné těhotenské ztráty. Dříve, když žena dostala o deset dní později silnou, bolestivou menstruaci nevěděla, že prodělala mikropotrat. Nyní už to ví.

A také to souvisí s tím posunem těhotenství do vyššího věku. Mezi mužem a ženou je základní biologická nerovnováha. Vajíčka, se kterými se narodí každá holčička a která slouží k otěhotnění, stárnou s tělem a spotřebovávají se. Žádná nová se nikdy nevytvoří. Čím dál víc jich je degenerovaných, neschopných buď oplození nebo správného vývoje. S tím souvisí vzrůstající počet vrozených vad ve vyšším věku a i více potratů s. U muže se naopak spermie tvoří stále nové.