Ne že bych se za normálních okolností do umírání nějak hrnul. Ba, že ne! Jsem-li ovšem navíc otcem stále čerstvoučkého člobrdíka, měl bych na sebe dávat sakra pozor. Nejde totiž jen o mě. Jaksi, že?

Rozhodli jsme se pro pokračovatele rodu a plán velmi úspěšně realizovali. Je nás o Alžbětku víc a na mě je, abych se mimo jiné snažil alespoň dalších osmnáct let jakž takž být naživu. O mě nejde, jak povídám, ale vědomí existenční závislosti někoho dalšího, toť závazek. Samozřejmě, nedmu se pocitem vlastní nenahraditelnosti. Všechno jde, za pár let po vás neštěkne ani pes, co bychom si namlouvali - čas zahladí každou rýhu. Přesto jsem si dal závazek zůstat na živu. (A přestal jsem přebíhat napříč onou křižovatkou, kde jsem byl svědkem oné smutnosti - slušný začátek!) A založil si životní pojistku!

Nejde samozřejmě jen o uchovávání se na tomto světe, ale o mnohé další všelijakosti, důležité k plnění funkce otce. Otce! Tohle nové slovo! Pravda, už jsem si po skoro sedmi měsících uvykl - mluví-li se o manželovi či otcovi, nerozhlížím se kolem sebe, vědom si, že řeč může být o mě!

Bylo by také velmi dobré, například, nenechat se vyhodit z práce. Štěstí je krásná věc, ale plíny za něj nekoupíš. Klepy, klep, zatím se zdá, že můj zaměstnavatel se nechystá krachovat a dokonce mě i velmi slušně platí. Tak úplně to nechápu, vezmu-li v potaz pracovní nasazení některých kolegů, ale je to milé.

Různé nádorové a jinak "veselé"  záležitosti lidského (mého!) fyzična by se mi mohly v následujících letech též vyhnout obloukem! (Vyhněte se mi obloukem!)

Můj tatínek přestál asi miliardu cigaret a rakovinu močového měchýře, takže dispozice by byly.

(Fujtajxl, to je ale téma na pondělní ráno - no, co, co, život nejsou jen samé radovánky, ne, safra...)

O zodpovědnosti při všednějších radovánkách života ani nemluvím. Zapomenout se na pitce přátel pár dní, plánovat si Silvestra bůh ví kde, vyrazit si na měsíc do Tramtárie a tak dále. Tak to není nejšťastnější nápad, když na vás doma čeká nejkrásnější člobrda na světě!

Ne že by to nebylo realizovatelné, všechno jde. Ale já si to nebudu komplikovat. Doma je doma. A rodina, když všechno klape a hřeje - ta je lepší než túra po Yellowstonu!

(Hergot, to jsem zakončil sloganem, jak z propagační příručky o rodičovství! Asi mi ta naše beruška fakt leze na mozek!)

Každé druhé manželství, prý, skončí u nás rozvodem! Říkali v bedně. Hmm, to zní hrozně. My se vzali po deseti letech vztahu, takže předpoklady být tím prvním jsou relativně slušné! Klepy, klep.