Poplašná zpráva proběhla většinou deníků i televizních stanic. Oblíbené tropické ovoce má na kahánku, protože plantáže decimuje záhadná nemoc. Nechyběly ani prognózy tvrdící, že další generace už budou banány znát jen z vyprávění a obrázků. To, co lidem ve vyspělých zemích připadá jako nemilé, by pro rozvojový svět představovalo skutečnou katastrofu, protože banány v mnoha oblastech slouží jako levný pokrm, který zaujímá podstatnou část jídelníčku.

Pomohla rýže

Příčinou nemoci není mikroorganismus, ale háďátka. Britští vědci nyní oznámili, že našli metodu, která by měla problém vyřešit. Pomocí genových manipulací se jim podařilo zvýšit odolnost banánů proti škůdci o více než 60 procent.

Základem nového postupu je objev, že protein cystatin znemožňuje vývoj a rozmnožování háďátek a dalších škůdců. Tato látka pohříchu není obsažena v banánech, zato jí však disponuje rýže, která je díky tomu proti tropickým parazitům velmi odolná. Britští vědci z univerzity v Leedsu proto izolovali gen, který má na starosti produkci cystatinu a vložili jej do půdní bakterie rodu Agrobacterium. S její pomocí pak touto schopností obohatili i genom banánovníků.

Na nové metodě je pozoruhodné nejen to, že patrně zachrání významnou plodinu, ale i to, že je - na rozdíl od dosud běžných chemických metod - mimořádně šetrná vůči životnímu prostředí i lidskému organismu. Cystatin je zcela přírodní látka, kterou lidé po generace konzumují v rýži, takže je zcela nepochybné, že nemá žádné vedlejší účinky. Znovu se tak potvrdilo, že za mohutnými protesty proti geneticky upraveným plodinám a jejich bojkotováním není odborně podložená starost o životní prostředí, ale spíše jiné nepřiznané motivy.

Na "případu banán" je to obzvlášť pikantní. Jeho malá odolnost vůči parazitům totiž vznikla jako nepříznivý důsledek přešlechtění prováděného klasickými metodami. Přitom i klasické šlechtění, které se provádí už po tisíce let, není vlastně nic jiného než genové manipulace. Navzdory tomu stále trvá mohutná kampaň západoevropských "ochránců životního prostředí" proti geneticky modifikovaným potravinám. O její absurdnosti nejlépe svědčí skutečnost, že v našem jídelníčku prakticky není nic, co by neprošlo umělými genovými změnami.

Ekologická demagogie

Opravdu důsledný bojkot geneticky upravených potravin by především znamenal přestat jíst jakékoliv obilniny. Jejich původní přírodní druhy se totiž těm dnešním vůbec nepodobaly a u některých dokonce nejsou vůbec známy.

Například genom kukuřice nemá v přírodě obdoby a je velkou záhadou, jak američtí indiáni k něčemu tak vzdálenému přírodě vůbec přišli. Zatím se totiž nepodařilo potvrdit teorie, že předkem kukuřice byla stepní tráva teosinte, která se jí ostatně také vůbec nepodobá. Vyšlechtěné - jinými slovy geneticky upravené - jsou samozřejmě všechny druhy ovoce a zeleniny, stejně jako všechna domácí a užitková zvířata. Genové manipulace lidé provádějí již několik tisíc let, jen metody se postupně mění. Je pochopitelné, že nikomu nevadil někdejší pomalý postup výběrem a křížením, více podivné však je, že nikdo neprotestuje proti poměrně drastickým metodám, které jsou běžné už desítky let. Jde především o použití chemických mutagenů nebo radioaktivního záření.

Pro příklady není třeba chodit daleko: i u nás se již desítky let běžně pěstuje triticale, což je obilnina, jejíž genom je uměle vzniklá směs genů pšenice a žita. Známá odrůda sladovnického ječmene Diamant vznikla v Československu v 60. letech minulého století mutací způsobenou cíleným ozařováním osiva. Nelze se proto příliš divit stále častějším hlasům, podle nichž je za bojem proti genetickým manipulacím především konkurenční boj evropských zemědělců proti americkým a asijským konkurentům, kteří - při schopnosti rychleji zavádět poznatky vědy do praxe - tyto metody již běžně používají. Navzdory poplašným zprávám banány z našich stolů nezmizí - díky genovým manipulacím.