Asexuálové nemají zájem o sex, vůbec se mu nevěnují v žádné podobě, nikdo je nikdy nepřitahoval a především, vůbec jim to nevadí.

Naopak, cítí se tak v životě šťastní. Což je právě odlišuje od lidí se sexuálními poruchami, kteří mohou zažívat snížené libido a zájem o sex, ale kterým tento stav vadí a chtějí ho odstranit. Kdežto asexuálové se cítí být šťastnými právě zcela bez sexu a jakékoli snahy touhu po erotice u nich vyvolat jsou jim nepříjemné.

„Vyvolává to další otázky o povaze a původu lásky,“ tvrdí sexuolog Anthony Bogaert z Brock University v Ontariu, který se asexualitou zabývá. Podle něj v populaci žije asi jedno procento asexuálů – lidí, které nikdy nikdo sexuálně nepřitahoval.

„Musíme si uvědomit, že nejsme nemocní. Celý život mi říkali, že lidé potřebují sex k tomu, aby byli šťastní,“ tvrdí sedmadvacetiletý David Jay ze San Franciska, který se snaží vytvořit nové hnutí asexuálů sdružující lidi stejné orientace v organizaci AVEN. Podle něj snahou tohoto sdružení není boj za nějaká práva, ale pouze získat respekt společnosti žijící v sexem posedlé kultuře.

A podle odborníků jsou asexuálové zřejmě další orientací vedle heterosexuality, bisexuality či homosexuality. Proč další orientací? Protože asexuálové jsou těmi, které nepřitahoval nikdy nikdo, tedy ani muž, ani žena. Proto stojí vedle těchto orientací zcela odděleně.

Asexualita není porucha

Doktorka Lori Brottová z University of British Columbia o asexualitě sama velmi pochybovala. Dokud se jí nezačala zabývat. Pak došla k závěru, že přeci jen existuje, protože asexuálové nejsou svým stavem nijak stresováni, ale naopak cítí se tak být šťastní a nějaká náprava směrem k sexuálním touhám je pro ně velmi stresující.

„Nejsou vůbec znepokojeni nízkou hladinou vzrušení. To je odlišuje od lidí se sexuální poruchou, kteří touží po nápravě,“ vysvětluje Brottová, jež testovala asexuály klinicky. Měřila u nich pomocí přístrojů vzrušení při sledování erotických záběrů. A došla k zjištění, že na rozdíl od heterosexuálů, homosexuálů a bisexuálů, u asexuálů nedošlo k žádnému prokrvení pohlavních orgánů.

„Není to tedy sexuální porucha. Je to sexuální orientace,“ tvrdí Brottová s tím, že někteří asexuálové ale mohou přeci jen pociťovat platonické city k osobám stejného či opačného pohlaví. Mnoho z nich ale žije bez pocitů romantické lásky. A mnozí z nich se přesto snaží žít konformní život se sexuálně zaměřenými lidmi.