Podle italských vědců je to pozůstatek dávných časů, kdy byla podobnost ve vizáži znakem právě příbuznosti. Dnes už společnost řadu takových podvědomých vlivů a sil částečně utlumila, přesto lze i dnes dokázat, že ochotněji pomáháme a přátelštěji se chováme k lidem nám podobným, byť jsou zcela nepříbuzní.

Ve studii z Univerzity v Padově (Università degli Studi di Padova) sledovali odborníci sedmdesát identických dvojčat, která mají sice stejné geny, ale která se fyziognomicky během let od sebe vzdálila, jinak řečeno, vypadají dnes jako dva nepříbuzní jedinci. I přes silné příbuzenské pouto u nich Italové zjistili, že ochotněji pomáhala lidem nepříbuzným ale podobným než svému nepodobnému dvojčeti.

„Naše studie dokazuje, že cizinec, který je nám podobný, v nás vyvolává prosociální chování více než cizinec, který není podobný nám, ale je podobný našemu příbuznému, dokonce i když se jedná o někoho tak blízkého, jako je identické dvojče, které má naprosto shodné geny,“ tvrdí doktorka Paola Bressanová, jejíž studie byla publikována v časopise Biology Letters.