Za vším jsou podle odborníků biologie a geneticky podmíněný temperament. „Nikdo skutečně neví, proč se zamilujeme do jedné osoby a ne do jiné. Faktory jako inteligence a sdílené hodnoty jsou totiž jen polovičkou této hádanky. Tou druhou je vliv biologie na zamilovanost,“ věří doktorka Helen Fisherová z Rutgers University v New Jersey.

Charaktery v lásce: badatel, tvůrce, šéf a vyjednavač 

Podle jejího názoru by klíčem vysvětlujícím hádanku zamilovanosti mohl být geneticky podmíněný a vrozený temperament. S ním se podle ní rodíme a celý život si ho neměnný neseme ve své výbavě psychických vlastností.

Fisherová ale opouští antický model čtyř temperamentů dělených podle extroverze a introverze a podle stability a lability – tedy na typy sangvinik, cholerik, flegmatik a melancholik.

Na základě řady genetických a neurochemických studií osobnosti vytvořila čtyři nové kategorie temperamentu – badatel, tvůrce/budovatel, šéf/ředitel a vyjednavač/prostředník.

Každý z těchto typů souvisí se zvýšenou aktivitou jednoho či dvou neurochemických systémů v mozku. „Všichni vyjadřujeme do určité míry všechny tyto čtyři temperamenty, ale lišíme se v tom, že každý z nás vyjadřuje některý z nich více a jiný méně. Já osobně jsem tvůrce a badatel,“ tvrdí Fisherová.

Z 28 tisíc dotazovaných lidí bylo zjištěno, že badatelé přitahují nejvíce badatele, šéfové opět šéfy, ale tvůrci vyjednavače a vyjednavači tvůrce.

Závěry studie doktorky Fisherové a jejích kolegů publikoval časopis New Scientist.