Může ze to oxytocin. „Nejsem si vůbec jistý, že to jednou plně pochopíme,“ napsal Young, „ale jsem přesvědčen, že naše emoce nejsou nijak vzdálené chování a emocím, které známe ze světa zvířat. Láska matky k dítěti není nijak odlišná od vztahu šimpanzí samičky k potomkovi, ba ani od vztahu mezi myší a myšátky.“

Zoologické výzkumy totiž odhalily, že pouto mezi matkou a potomkem je ovlivňováno v mozku působící chemickou látkou, zvanou oxytocin. Podle Younga to stejně funguje i u lidí. „Zřejmě si jen nechceme připustit, že tak silný cit jako láska by mohl být jen výsledkem chemických interakcí.“

Nejen mateřská láska

Chemicko-neurologická souvislost ale zřejmě neplatí jen pro mateřskou lásku. Předběžné výzkumy naznačují, že by mohla být klíčem i k partnerské lásce, té s velkým L. Young připouští, že v takovém vztahu zřejmě nebude působit jen samotný oxytocin, ale půjde o synergický vliv několika látek.

Oxytocin, nazývaný hormonem důvěry, je peptický hormon, vyplavovaný hypofýzou (část mozku) ženami při porodu, ale i při stimulaci erotogenních zón. Při jiných behaviorálních výzkumech bylo prokázáno, že oxytocin působí na lidskou schopnost důvěry a empatie, a tedy umocňuje naši vstřícnost vůči druhým jedincům a porozumění vůči jejich citům.

Rovněž potlačuje pocity úzkosti a podezíravosti a zvyšuje pocit uvolnění. Neurologové zjistili, že při podání oxytocinu klesá aktivita v mozkových centrech amygdala a striatum. Amygdala se podílí na spouštění strachu a striatum hraje roli v procesech ponaučení z chyb.

Látka byla již také zjištěna u dospělých amerických hrabošů prériových (Microtus ochrogaster), žijících pospolitě v početných koloniích a přitom v monogamii, v trvalém či dlouhodobém svazku jednoho samce a jedné samice.

Léky na lásku

Jde-li skutečně jen o chemické procesy, může být jen otázkou času, kdy se na trhu objeví účinné látky „na lásku“, případně i proti ní. Ústřice či čokoláda jako prostředky k vyvolání milostné touhy budou zapomenuty, vytlačí je spolehlivé afrodiziakum, které zaručí, že se po jeho požití zamilujete do první osoby, kterou spatříte.

Nebylo by nemožné dokonce syntetizovat pilulku proti nevěře – jakési antidotum, jež by spontánní vzplanutí k nežádoucímu sokovi (či sokyni) utlumilo. „Jsme teprve na začátku,“ uvedl Young. „V mozku jsou stovky signálních molekul (reagujících na oxytocin), v mnoha různých oblastech mozku. Víme toho zatím málo o jejich interakcích a funkcích, ale už to samotné vysvětluje, proč je láska tak komplexní pocit.“

Existují další faktory

„Nebylo by správné dívat se na tuto otázku jen z pohledu chemického působení hormonů,“ oponoval názoru profesora Younga šéf oxfordského Institutu budoucnosti lidstva Nick Bostrom. Podle tohoto odborníka v lásce hrají významnou roli i další faktory psychologické, sociologické, fenomenologické a humanistické povahy.

„Celá naše výchova a zkušenosti mají velký vliv, i když i tyto vlivy působí neurochemickou cestou,“ uvedl v komentáři k Youngově zprávě. Bostrom připomenul studie s ženami, které v minulosti prožily traumatizující sexuální zážitky – jejich hladiny oxytocinu byly v situacích, kdy by měly stoupat, nízké.

Podání oxytocinu se používá v lidské i veterinární medicíně pro usnadnění porodu, některé farmaceutické a kosmetické firmy už připravují i jeho použití jako afrodisiaka. Podle Younga tak není daleko doba, kdy bude možné na přání vyvolat v mozku chemické reakce, vedoucí k vyvolání lásky. Při rozumném použití mohou takové léky zvýšit intenzitu jedinečných lidských pocitů nebo naopak zbavit nás trápení. Každopádně ale kolem toho bude vzrušená debata.