Čím větší je pak skupina potenciálních protějšků k výběru, tím více se vybírající jedinci řídí podle vzhledu a sexappealu. Mozek přestává reagovat na rozumové podněty a posílí se základní instinkty.

Funguje to jako u opic a ptáků

U opic a ptáků platí, že čím větší je skupina, tím větší šanci má nedominantní jedinec, že bude zvolen jako partner. Alison Lentonová z University of Edinburgh se pak se svým týmem zaměřila na potvrzení či vyvrácení této teorie u lidí.

Lentonová sledovala randění typu speed-dating, při němž se skupina lidí vzájemně střídá po pěti minutách u stolečků tak, že se vždycky setká každý muž s každou ženou.

Na papírek si pak zaznamenávají, kdo ho zaujal a svůj zájem mohou na konci setkání vyjevit. Když se potkají dvě shodné pozvánky, dochází ke skutečnému rande. Skotský tým sledoval a vyhodnocoval 118 takových setkání tvořených od sedmi do šestatřiceti jedinců.

Seznámili se jen ti nejpřitažlivější

Čím větší skupina byla, tím více se pozitivní nabídky zaměřovaly pouze na nejatraktivnější jedince, tedy většinu pozitivního hodnocení dostala jen hrstka těch nejpřitažlivějších.

Lidé se tedy od zvířat liší tehdy, když se seznamují v malých skupinách a když si vyrazí na rande v páru. Pak totiž najednou začnou více než atraktivitu hodnotit třeba právě inteligenci.

„Čelí-li lidé velkému výběru, uchýlí se nicméně k primitivnímu přístupu – volí výhradně podle vzhledu,“ tvrdí ve své studii Lentonová z Edinburghu.