Mít sourozence umožňuje vzájemný sociální trénink. Děti si poskytují citovou oporu a pocit loajality. Jejich lásku povzbuzuje směs rivality a solidarity. Učí se mít druhého občas rád a někdy jej i tak trochu nenávidět, ale přesto si být navzájem blízcí. To v praxi znamená, že v situaci ohrožení jeden druhého neopustí. Sourozenec je pro dítě víc než kamarád, proto jej v plné míře nikdy nenahradí vrstevník z okolí. Přesto se ale rodí dost jedináčků.

Nemusí být rozmazlený

Rodina s jedináčkem bývá okolím akceptována a málokdo si troufne zeptat se rodičů, proč mají jen jedno dítě, a kdy přijde konečně druhé? Mnohem nepříjemnější však bývají útoky na jedináčka.

Často se soudí, že takové dítě má špatnou výchovu jen proto, že je jedináček a že z něj zákonitě vyroste rozmazlený sobec. Bezpochyby je pro to víc příležitostí a silnější jsou i tendence jedináčka rozmazlit.

Egoistické a přecitlivělé osobnosti jsou však i mezi těmi, kteří vyrůstali ve vícečetných rodinách. Často bývají víc rozmazlené například děti nejmladší.

Ne všichni jedináčci jsou skutečně sobci se sníženou schopností vzájemné spolupráce. Někteří se tomu brání tím, že se v dětském kolektivu drží zpátky, aby jim nikdo nevyčetl, že se příliš prosazují.

Setkáváme se i s krajními případy, kdy se jedináček dopracuje až k neuróze. Ustupuje totiž ostatním dětem i tam, kde je zjevně v právu, a při dělení dává leckdy víc než jiní. Veřejné mínění tak často necitlivě zasáhne pouze toho, kdo ne vlastní vinou vyrůstá v rodině sám.

Výhody a nevýhody

Rozhodně jim ale nelze upřít výhodnější materiální podmínky. Diskutovat o jejich nevýznamnosti by nebylo poctivé. Vždyť dostatečné materiální zázemí je nutné i k dosažení vzdělání, k realizaci zájmové činnosti atd. Pokud dobré materiální poměry nenahrazují dítěti citové vztahy a čas rodičů, převažuje jejich přednost.

Na druhé straně příliš materiálně hýčkané děti mívají méně sebedůvěry ve vlastní schopnosti a drobná odříkání je vychovávají k většímu sebeovládání. Jedináček se nemusí se sourozencem dělit ani o materiální vymoženosti, ani o rodičovskou lásku.

Očekávání rodičů často nejdou splnit

Tak jako se nemusí jedináček dělit o lásku rodičů, nedělí se s nikým ani o nároky a očekávání rodičů. Veškeré jejich nesplněné ambice se tak přenesou na jediné dítě, které proto bývá často přetěžováno.

Od jedináčka se mnohdy očekává vše. Výborné výsledky ve škole, ve sportu, v zájmové činnosti. Koníčků je mu zpravidla nabízeno víc, než na co může stačit. Je veden pro jistotu raději ke všemu, jen aby nebyl opomenut některý skrytý talent. Rodiče jedináčka jsou obvykle i úzkostnější, víc se o něj bojí, a proto mu často poskytnou menší prostor k samostatnosti. Dostává i méně svobody a víc zákazů z obavy, aby se mu něco nestalo.

Svázáni i v dospělosti

I v dospělém věku mívá jedináček problémy. Rodiče s ním obtížněji přerušují těsný kontakt v době, kdy by již měl jít svou vlastní cestou. Svízelná situace nastane také tehdy, kdy už žije jen jeden z rodičů a jedináček se o něj musí postarat úplně sám.

Neztěžujme proto jedináčkům jejich situaci, nekřivděme jim připisováním údajných negativních vlastností. Všichni nejsou stejní. Není na místě závidět jim jejich výhody, protože se nemají s kým podělit ani o své nevýhody.