A právě proto je lidská sexualita tak pestrá a složitá. Studie publikovaná v odborném časopise Archives of Sexual Behaviour uvádí: „Tato studie zchladí veškeré snahy najít jediný ´homosexuální gen´ nebo jedinou proměnnou v prostředí, která by mohla být využita jako klíčová pro homosexualitu – faktory, které ovlivňují sexuální orientaci jsou složité. A my tady jednoduše nemluvíme o homosexualitě – heterosexuální chování je také ovlivněno směsí genetických a enviromentálních faktorů.“

Tým vědců z Británie a Švédska zkoumal 3 826 identických dvojčat (7 652 jedinců) a zjišťoval, kolik měla partnerů stejného a opačného pohlaví. Z výsledků pak odborníci zjistili, že 35 procent rozdílů mezi muži stejné sexuální orientace je způsobeno geny.

„Celkově lze genetice přičíst kolem 35 procent rozdílů mezi muži ve skupině homosexuálního chování a další individuálně specifické faktory životního prostředí (sem nepatří postoje společnosti, rodina a vliv rodičů, které dvojčata sdílejí) ovlivňují asi 64 procent rozdílů. Jinými slovy, muži se stanou homosexuály či heterosexuály kvůli odlišným vývojovým drahám, ne kvůli jediné dráze,“ uvedl doktor Qazi Rahman z Queen Mary University v Londýně.

Genetika nehraje hlavní roli

U žen lze geneticky rozdíly v chování u osob stejné sexuální orientace vysvětlit 18 procenty, nesdílenými vlivy z prostředí pak 64 procenty a sdílenými faktory 16 procenty.

Genetika má tedy vliv jen střední a silnější jsou pak nesdílené vlivy z prostředí, jimiž může být například hormonální vliv v děloze při vývoji plodu.

„Studie ale není bez omezení – použili jsme behaviorální měřítka sexuální orientace, která mohou být použita u mužů (mužská psychologická orientace, sexuální chování a sexuální reakce spolu vysoce souvisejí), ale méně už pro ženy (které prokazují jasnější oddělení těchto elementů sexuality). Bez ohledu na to, naše studie poskytuje nejnezaujatější odhady genetických a negenetických vlivů na sexuální orientaci,“ uvedl v závěru doktor Rahman.