Přímočarost dětského myšlení je fascinující, žádné okličky, vytáčky, prostě kouknu a vidím - bez kůžičky není pošmáknutí, he! Naše Alžbětka má do studie problematiky zmrzliny v Karpatech daleko, ale pokrůčky nám dělá radost a lepší náladu!

Poslední týden se vítězem v žebříčku hitů staly ponožky, nohy si  můžeme odfajfknout ze seznamu neobjevených bavidel. Zjistila náhle jejich existenci a rázem tráví nožky nemalý úsek dne nacpané, oslintané v pusince. Lépe se ovšem žužlají v ponožkách, bosé to není ono. Soudě dle jejího výrazu, když si poprvé strčila holé prsty u nohou mezi rtíky, není to asi tatáž chuť, co dlaně. V ponožkách to šmakuje víc!

Držíme-li ji v náručí (v levé ruce, lépe řečeno), se zájmem až vyděračským sleduje druhou ruku (zbývá pravá), která přesouvá směrem k ústům nějaký ten rychlý dlabanec, na který jindy nebyl čas. Dříve ji stravování rodičů nechávalo zcela chladnou - teď pozoruje sousta či loky tak bystře, až má jeden dojem, že nějakým tím rohlíkem s máslem a hltem Kofoly by nepohrdla. Zatím však musí vystačit s mlékem, tím všelékem z matčina prsu.

Bod číslo tři: Bětule též nově registruje s velikým zájmem zbylé dva spoluobyvatele bytu - psa a kočku, víská na ně, otáčí se, natahuje ručky. Třeste se, až budu lézt! Už teď má stisk jak Rambo, ráda se probírá kšticí rodičů a vymanit se ze sevření jejích drobných prstíků není legrace!

Usínat na posteli jí nebaví, jednoznačně přešla na variantu náruč.

Probouzí se voňavá nadšením a zářící tím nejspontánnějším úsměvem, který si lze představit. My dospěláci vstáváme neohrabaně, těžce, vrzavě! (Alespoň já poslední dobou ano! Uff.) Hned bych měnil - alespoň trochu té čerstvosti nasát. Ačkoliv pohled na ni nabíjí sám o sobě.

Druhá stránka věci je, že večer už toho z nabití moc nezbývá a odnáší to nervy, potažmo manželka. Poslední dobou jsem podrážděný a to se pak nevyhnu porovnávání zásluh. (Manželka: JÁ se neflákám, drahoušku, JÁ se o ní starám celý den, jestli ti to ušlo!, : JÁ dřu v práci jak soumar, abych vydělal na plíny, pokud sis nevšimla! A tak podobně, je to nepěkné.) To mívám do super pozitivního otce a manžela daleko.

A abych nezapomněl - k dilematu z předminula (digifoťák či digikamera) - rozhodli jsme se pro foťák - za poslední týden máme v PC asi 500 fotek, ehm, úžasná hračička ...  Víte, já se často hrabu černobílou nostalgii fotek ze svého dětství, vzpomínám rád a s úsměvem. Teď už jsou barvy tak digitálně dokonalé, že to není ani ono, ale i tak...