Na první pohled se to zdá být docela jasné. Díky proklamovanému rčení: rodina, základ státu, si většina lidí představí tatínka, maminku a děti. Jenže ono to tak úplně jasné není. Z 1154 lidských společenství, která jsou historicky a kulturně popsaná, bylo téměř tisíc, tedy 87 procent, polygamních.

To znamená, že jeden muž měl více žen nebo jedna žena žila legálně s více muži. Současný model manželství je tedy ze statistického hlediska spíš výjimečný.

S prodlužujícím se lidským věkem se i u nás začíná více uplatňovat takzvaná následná polygamie. Rozumějí se tím rozvody a nová manželství nebo mimomanželské vztahy. Sama zákonná úprava manželství a rozvodů svědčí o tom, že člověk je přirozeně polygamní. Kdyby byl přírodou konstruován k naprosté celoživotní věrnosti jednomu jedinci, byly by takové zákony zbytečné.

Mladí muži bez partnerek se stávají zdrojem sociálního neklidu

Jednoženství a jednomužství nejsou tedy přírodní nutností nebo biologicky podmíněnou skutečností. Jde spíše o konstrukci kulturní. Společná péče partnerů o dítě se společnosti i rodině vyplácí.

U některých polynéských společenství zůstávají muž a žena spolu v zájmu výchovy dítěte v průměru asi sedm let. Poté se obvykle rozcházejí a uzavírají nové svazky. Také v našem kulturním okruhu se nedávno objevil návrh uzavírat manželství na dobu určitou. Kdoví, zda se časem neprosadí.

Jednoženství má nesporně jednu výhodu. V případě početnějších harémů zůstává část mužů neuspokojena. Tím bývá ohrožena stabilita společnosti. Mladí muži bez partnerek se totiž stávají zdrojem sociálního neklidu.

Monogamie má v Evropě jasně židovský původ

Rekrutují se z nich v lepším případě revolucionáři a v horším případě teroristé. Pokud se tedy bohatí vzdají víceženství a zruší své harémy, většina mladíků se ožení. Tím se revoluce a terorismus omezí, nebo dokonce vymizí.

V souvislosti s monogamním manželstvím se v našem kulturním okruhu hovoří o židovskokřesťanské tradici. Výlučně párovým vztahům však dávali přednost i staří Řekové, Římané a Germáni, ale také Kelti nebo Slované. Historicky dokumentovaná monogamie má ovšem v Evropě jasně židovský původ.

Monogamii zavedl Geršom ben Juda v roce 1000 na shromáždění církevních zástupců v Mainzu. Byla zavedena pouze na zkušební dobu jednoho tisíce let. A jen pro středoevropskou populaci Židů.

Důvodem bylo to, že hrozila doba pogromů. Skupině se prý prchá obtížněji než páru. Nařízení mělo tedy platit do roku 2000. Pogromy ale skončily a zatím, pokud vím, nikdo tu zkušební dobu nevyhodnotil.