Narození potomka způsobí mimoděk jednu zcela zásadní změnu ve vašem životě. Změní tok času. Totiž zrychlí. Jak známo, čas je značně vachrlatá veličina a při sprintu dní vašeho broučka či berušky je to patrné bezpečně! Nesnažte se mi namluvit, že hodina doma je totéž, co hodina v práci - to tedy není!

Ať děláte co děláte, ani se nenadějete a je po desáté večer. Kdeže jsou dny a týdny a roky vysedávání u TV a přemýšlení, co s načatým večerem! Matné vzpomínky šmahem zastřel váš drobeček a nedá vám na ně ani vzpomenout (žádná škoda!).

Jakoby manželka včera přinesla tu nádheru z porodnice. Ale Bětulíně je už plných 111 dní! Pravda, oproti mým korodujícím skoro jedenácti tisícům nic moc, ale málo to není! Ačkoliv, snažím se vybavit alespoň setinu z oněch svých jedenácti tisíc dní, ale napadá mě sotva, co jsem měl včera k obědu!

Další fenomén, který vás nenechá na pochybách o zběsilém spurtu hodinových ručiček - návštěvy známých. Lépe řečeno nenávštěvy! Mnozí přišli už do porodnice, hmm, mnozí poté a mnozí - dodnes ne. Zákeřně je popíchnu v závorkách, zlotřilce, ať se zardí - neprahnout po spatření takové krásy! Ať už bydlí třeba za rohem (co, Libore?) nebo o kus dál (he, Pírku?), ba jsou i z rodiny (ha - Péťo!). Dnes to nepůjde, zítra to nepůjde a tak dále a než se nadějete, čtvrtý měsíc vašeho pokladu má na kahánku a oni ji (ho) stále neviděli.

Jeden známý se takhle odklady dostal k zdvořilostní návštěvě jistého "novorozence" až v jeho jednom roce! Pravda, těch kteří ještě mají šanci podělit se o "zlatou cihlu" nejopožděnější vizity nezbývá mnoho, ale pár adeptů vytrvalo (co, Hopi?).

Co jsem to.., jo, čas! Čtyřicetiletá sousedka přivedla před 3 týdny na svět rozkošnou a zdravou holčičku Stellu, zatímco kamarádčin Jonáš čilepitvá vůkolní svět již desátým měsícem. (Všímáte si, jak jsou jména dětí poplatná módním trendům? Moji rodičové nad tím jen nechápavě kroutí hlavou - Artur, Alex, Marie-Luisa, Denis či Alžběta? Tfuj, viď, Pepo, proč jste jí nedali nějaké normální jméno, proboha?) Ale zpět ke Stelle, Jonášovi a naší malé: když si tahle tři "zviřátka" poměříte vedle sebe, nestačíte zírat na ty rozdíly (trabant vs kamión). A než propásnete pár posezení u piva pod platanem, budete už zase o pár měsíců vepřeději. Čehož si na svém opotřebeném fyzičnu všimnete sotva (vstává se zase o něco hůře), ne tak na hebkém tělíčku svého pokračovatele!

Co nestihne dítko za týdny, zvládne ráz na ráz! Alžbětka už překrásně sleduje s úsměvem svět v poloze na bříšku ("pase koníčky"), ač ještě před pár dny se zdálo, že svou těžkou hlavinku nemůže unést!

Zatímco já mám pocit, že den ode dne hlupnu a mělčím, dcerka to neřeší a roste! Vždyť před pár lety jsem byl v kině dvakrát do měsíce a k tomu jsem zvládl dvě knihy a nějaký ten koncert. Teď nevím, co kino a koncert jsou a knížku louskám půl roku (Sto roků samoty od Márqueze).

Ale nelituji ani sekundu. Mám doma on-line nejúžasnější divadlo! Občas před půlnocí padám (co já - já, co má říkat má obdivuhodná manželka!) únavou na ústa, ale neměnil bych ani za nic!