Britská socioložka Catherine Hakimová, o jejímž výzkumu jsem se tu už zmínil v článku o klesající porodnosti, rozdělila všechny ženy podle jejich životního zaměření.

V první skupině jsou ženy orientované na rodinu a domácnost. Tedy typické ochránkyně rodinného krbu. Dávají přednost početnější rodině a práci v domácnosti. Péči o děti považují za své poslání. Někdy vyhledávají i jiná zaměstnání, považují to však jen za jakési nouzové řešení. Do práce mimo domov chodí pouze v případě finanční tísně nebo proto, aby podpořily rodinný rozpočet.

Nejvíce jen žen, které se přizpůsobí oběma pólům

Druhou skupinu tvoří ženy zaměřené na zaměstnání a kariéru. Jsou protipólem první skupiny. Často vstupují do takzvaných dvoukariérových manželství. Nebo berou jako samozřejmost, že jejich mužský partner přebírá převážnou část rodinných povinností. Docílily zkrátka změny tradičních rodinných rolí.

Třetí druh žen označuje Catherine Hakimová jako adaptabilní, přizpůsobivé, protože se snaží skloubit dohromady práci v domácnosti a v zaměstnání. Jsou jakýmsi přechodem mezi skupinou žen domácích a kariérních. Jistě neprozradím žádné velké tajemství, když řeknu, že těchto žen je nejvíce.

Podle sociologických průzkumů se jejich počet v jednotlivých společnostech příliš neliší. Tvoří asi 60 % celé ženské populace, zatímco první dvě skupiny mají zhruba po 20 procentech.

Ženy kariéristky nepodlehnou vysokému porodnému

Tato čísla nejsou zajímavá pouze pro statistiky. Jsou důležitá i pro rozumné koncipování rodinné politiky. Nebo jak se dnes s oblibou říká: politiky populační. Příslušnice každé ženské skupiny dávají totiž přednost různě velké rodině.

Zatímco první skupina automaticky inklinuje k většímu počtu dětí, nejsou dnes u druhé skupiny kariérně zaměřených žen výjimkou bezdětná manželství. Za nic na světě nepodlehnou lákadlu vypláceného porodného, vysokých rodinných přídavků nebo levného kojeneckého zboží. Na druhou stranu nejsou ani typickými představitelkami feministických bojovnic. Svou emancipaci považují za víceméně samozřejmou.

Takzvaná propopulační opatření nacházejí úrodnou půdu zejména u adaptivních žen. Odtud pochází také nejvíc stesků na to, že jim muž v domácnosti jenom pomáhá. Chtěly by, aby se do úklidu, nákupů a péče o děti zapojil rovným dílem nebo i dílem o něco větším.

Ženy z jednotlivých skupin si moc nerozumějí

Největší problém spočívá v tom, že si ženy z jednotlivých skupin vzájemně moc nerozumějí. Ale nejen to. Často svým rodinným nebo kariérním zaměřením pohrdají. Někdy to vypadá tak, jako by se jednalo o příslušnice jiného živočišného druhu. Navíc druhu, u kterého samozřejmě není možná proměna v jeho protiklad.

Mužský na to často nechápavě kouká jako čerstvě vyoraná myš. Při výběru partnerky ho totiž nikdo nepoučil, že kromě anatomických rozměrů by měl brát v úvahu také příslušnost své partnerky ke skupině žen zaměřených určitým směrem.