Nedávno se mi dostal do ruky leták informující o evropském sdružení ILGA. To prohlašuje, že zastává lidská práva lesbiček, gayů, ale také bisexuálů a transsexuálů. Uším sexuologa to zní skoro jako sdružení vegetariánek, vegetariánů, mimozemšťanů a diabetiků.

Transsexualita je totiž, na rozdíl od homosexuality, medicínská diagnóza. Vyžaduje změnu pohlaví. Pokud ji sexuologové u někoho diagnostikují, hradí mu nemocenská pojišťovna nákladné operace na změnu pohlaví. Když se podaří, většinou už nikdo za lidská práva transsexuála bojovat nemusí. Spokojeně může žít v roli opačného pohlaví až do smrti.

Gayové a lesbičky samozřejmě za svá práva bojují. V mnoha zemích dosáhli už dílčích vítězství v podobě registrovaného partnerství nebo dokonce možnosti sňatku. V historicky krátké době bude jistě možné i umělé oplodnění lesbiček a možnost adopce dítěte. V některých zemích zdolali dokonce i tuto legislativní překážku.

Ale co s tou nešťastnou intersexualitou?

Existuje něco takového? Je takovým bisexuálem třeba Michael Jackson, který byl dvakrát ženatý, je otcem dětí a přitom většina novinářů nedá ani zlámanou grešli za to, že by nikdy neobtěžoval malé nezletilé kluky?

A viděli jste třeba Madonnu nebo Britney Spearsovou, jak vášnivě líbají na ústa ženy při odevzdávání hudebních cen? Anglický bulvár nedávno palcovými titulky napsal "Bisexual Charles". Následník britského trůnu byl prý přistižen s vlastním sluhou v posteli. A přitom byl ženatý, má dva syny a teď ještě má navíc tu svou Kamilu, kterou si prosadil i proti vůli Jejího Veličenstva. Je snad bisexuál?

Samozřejmě ani náhodou. Bisexualita je mýtus. Občasné lovení ve vodách pohlaví, které není vlastní mé přirozenosti, je způsobeno buď tlakem situace, nerozhodností, nebo zvídavým experimentováním.

Bisexuálové jsou často homosexuálové, kteří se nesmířili se svou orientací

Do sexuologické ordinace přicházejí takoví bisexuálové s nejasnou sexuální orientací a přejí si změnu. Jsou to většinou homosexuálové, kteří se ještě nesmířili se svou orientací a často podléhají tlakům svého okolí.

Jeden mladý muž mi nedávno sdělil, že je se svou bisexualitou spokojen. Jeho diagnózu mu prý potvrdili i jeho rodiče, lékaři. Inu také doktoři se těžko smiřují se skutečností, že jejich potomek je homosexuál. A pokud se mu někdy podaří pohlavní styk s dívkou, mají z toho radost.

Nejspíš si neuvědomují, že touto diagnózou svého syna vlastně poškozují. Co když se třeba ožení? Nebo bude mít děti? A nakonec stejně uteče za hlasem svého srdce? Manželce, dětem, jim a také tomuto takzvanému bisexuálovi zůstanou pak jenom oči pro pláč.